Pád na úplné dno. Pět nehod v Německu zlomilo Marquezovi srdce

• Marquez získal v roce 2025 titul s Ducati, dominoval s 11 výhrami.
• Jeho bývalý inženýr vzpomíná na kritický rok 2023 u Hondy.
• Zlomem byla Velká cena Německa, kde Marquez pětkrát havaroval.
• Po čtvrté operaci začal jezdec pochybovat o svých schopnostech.
• I přes trpký odchod udržuje s bývalým týmem vřelé vztahy.

Odepsaný král a jeho démoni

Při pohledu na výsledkovou listinu roku 2025, kde u jména Marc Marquez svítí jedenáct vítězství v hlavních závodech a čtrnáct triumfů ve sprintech, se zdá rok 2023 jako dávná noční můra. Dvaatřicetiletý Španěl završil pětiletou cestu utrpení, která začala fatální zlomeninou paže v Jerezu 2020. Mezitím však prožil chvíle, kdy nevěřil, že se ještě někdy postaví na nejvyšší stupínek. Jeho dlouholetý parťák a šéf mechaniků Santi Hernandez v dokumentu pro DAZN odkryl, co se dělo za zavřenými dveřmi garáže Honda, když kamery zhasly.

Pět pádů, které zničily ego

Definitivní zlom nastal na okruhu Sachsenring v Německu. Místo, které bývalo Marquezovým výsostným královstvím a kde sbíral jednu trofej za druhou, se změnilo v popraviště. Španělský fenomén tam během jediného víkendu havaroval hned pětkrát, pročež do hlavního závodu ani nenastoupil. Nebyla to jen fyzická bolest, nýbrž rána do duše, která bolela mnohem víc.

Hernandez vzpomíná, jak se po čtvrté velké operaci změnilo Marquezovo myšlení. „Logicky, když se v roce 2023 vrátil po další operaci a rekonvalescenci, a výsledky stále nepřicházely... Dřív si mohl říct: ‚Moje ruka není v pořádku, musí to být rukou.‘“ Jenže tentokrát už výmluvy neexistovaly. Lékaři odvedli svou práci, ruka fungovala, ale motorka Honda nikoliv.

Možná bych měl jít domů

Právě v ten moment začaly hlodat ty nejčernější pochybnosti. Marquez si uvědomil, že už nemá fyzická omezení jako dřív, přesto padal a prohrával. „Začnete o sobě pochybovat. Padáte, jedna nehoda střídá druhou a přijde bod, kdy se sami sebe ptáte: Je to mnou. Možná je chyba ve mně. Třeba moje sportovní kariéra skončila,“ cituje Hernandez myšlenkové pochody svého svěřence.

Byly to chvíle naprostého zmaru. „Musím tuhle kapitolu uzavřít, možná bych měl jít prostě domů. To jsou přesně ty momenty, kdy vidíte Marca narazit na absolutní dno,“ popsal inženýr pocity bezmoci. Rozhodnutí opustit tovární tým HRC o rok dříve a zkusit štěstí u Gresini Ducati se ukázalo jako spásné, ba i nutné pro záchranu kariéry.

Smíření pod japonským sluncem

Příběh má však šťastný konec, a to nejen sportovní. Přestože cesty Marqueze a Hernandeze se profesně rozešli, lidské pouto přetrvalo. Když Marc v roce 2025 zpečetil svůj titul v Japonsku, na pódiu se shodou okolností potkal s Joanem Mirem z Hondy. To mu umožnilo slavit v parc fermé i se svou bývalou partou, která ho podržela v dobách, kdy světlo na konci tunelu nebylo vidět.

Respekt místo vzteku: Jak Verstappen přijal prohru s Norrisem a proč je teď pro soupeře děsivější