Žádná čest ani úcta k šampionovi? Skandální chování v prachu Roubaix vytočilo Pogačarův tým

• Wout van Aert triumfoval v dramatickém finiši na velodromu.
• Tadej Pogačar musel 120 km před cílem naskočit na neutrální mechanické kolo.
• Týmy Visma a Alpecin okamžitě zrychlily, aby využily Pogačarova defektu.
• Slovinský fenomén smazal obrovskou ztrátu, ba i přes další defekt dojel druhý.
• Mikkel Bjerg označil chování soupeřů za porušení nepsaných pravidel pelotonu.

Zrada na kostkách v sektoru pavé

Peklo severu dostálo své pověsti. Je to místo, kde se lámou rámy, charaktery, ba i sny o nesmrtelnosti. Když se 120 kilometrů před cílovou čarou ozval sykot unikajícího vzduchu z galusky největšího favorita, málokdo čekal, že se zbytek pole zachová jako smečka hladových vlků. Slovinský fenomén Tadej Pogačar se ocitl v pasti. Týmový vůz byl v nedohlednu, pročež musel vzít zavděk univerzálním modrým strojem z neutrální podpory. Třebaže se cyklistika tváří jako sport gentlemanů, prach Roubaix obvykle smyje veškeré dekórum.

V tu chvíli se začala psát nejkontroverznější kapitola letošního ročníku. Nepsané zákony pelotonu sice naznačují, že na lídra by se po technické závadě mělo počkat, leč týmy Visma a Alpecin ucítily šanci, jíž nešlo odolat. Belgický vítěz Wout van Aert i jeho věčný soupeř Mathieu van der Poel okamžitě zaveleli k drtivému tempu. Právě tento moment zvedl ze sedla dánského jezdce Mikkela Bjerga. Ten po závodě neskrýval své znechucení nad tím, jak soupeři situaci vyhodnotili. Přišlo mu to malicherné, ba i nedůstojné jezdců takového formátu.

Modré kolo jako obraz hrdinství

Stíhací jízda, kterou slovinský fenomén Tadej Pogačar následně předvedl, vejde do historie. Spolu s trojicí věrných, mezi nimiž nechyběl německý klasikář Nils Politt či dravý António Morgado, rozjel misi, která popírala fyzikální zákony. Jenže dojet balík plný špičkových profesionálů stojí síly, které pak v rozhodujícím závěru citelně chyběly. Přestože Pogačar smazal propastnou ztrátu ještě před legendárním Wallerským lesem, v cílovém spurtu mu na Van Aerta nezbylo dost dynamiky.

Jak uvádí server CyclingUpToDate, Pogačar po tomto drastickém vyčerpání uvažuje o roční pauze od Paříž-Roubaix. Byl to pro něj den plný smůly, kterou korunoval další defekt v pozdější fázi závodu. „Jsem na tým hrdý, byla to tvrdá práce dostat se zpět,“ konstatoval smířlivě Pogačar a podotkl, že Wout van Aert byl neuvěřitelně silný a vítězství si zasloužil. Na rozdíl od svých kolegů si slovinský lídr nechtěl stěžovat na osud, třebaže ho dánský domestik Mikkel Bjerg musel v chaosu komunikace složitě hledat bez funkční vysílačky.

Etika v prachu a blátě

Proč se v moderní cyklistice vytrácí úcta k šampionovi v nesnázích? Mikkel Bjerg přiznal, že možná jen špatně kouše porážku, ale trval na tom, že útok v momentě soupeřova neštěstí nebyl fér. Podle něj nebyl čas přemýšlet, pročež jen sledoval, jak ho všichni na špici v mžiku předjíždějí. Do bitvy o prestižní Monument navíc promluvily i technické detaily jiných hvězd. Tým Alpecin-Deceuninck se kál za „hloupou chybu“ s pedály, která stála vítězné ambice Mathieuho van der Poela.

Cyklistika není o gestech, ale o výsledcích, jak nakonec uznal i sám Bjerg. Paříž-Roubaix opět potvrdilo, že štěstěna je na kostkách vrtkavá a slitování se v Pekle severu nenosí. Skončí Pogačarovo prokletí druhých míst na velodromu příště, nebo se skutečně vrátí až po delší odmlce? Odpověď možná zná jen prach, který se na severu Francie usazuje na tvářích hrdinů i poražených.

Souboj titánů rozhodl velodrom: Van Aert udolal Pogačara a slaví životní výhru: Vyhrát sprint proti světovému šampionovi je výjimečné