- Petr Zajíc ,
- 12. 04. 2026
top zprávy
Jedna z nejdivočejších a nejdramatičtějších edic Paříž–Roubaix posledních let má svého hrdinu. Wout van Aert zvládl chaos, defekty i taktickou bitvu na hraně možností a ve strhujícím finiši porazil Tadeje Pogačara. Pro belgickou hvězdu jde o první vítězství na kostkovaném Monumentu a jedno z nejemocionálnějších v kariéře.
123. ročník legendárního závodu začal v ideálních podmínkách (sucho, chladno a vítr v zádech) a sliboval tak extrémně rychlou jízdu. Realitou však byl totální chaos. Prvních 100 kilometrů se jelo bez úniku, peloton držel pohromadě a napětí narůstalo před prvním sektorem kostek.
Pak přišla klasika Roubaix v podobě defektů, pádů i technických problémů. Jedním z prvních, kdo měl potíže, byl Mads Pedersen. Tempo začal diktovat tým UAE a peloton se začal trhat. Jenže i lídr závodu Pogačar se nevyhnul smůle, 120 kilometrů před cílem píchnul a musel měnit kolo.
Krátce nato přišel další klíčový moment na egendárním sektoru Trouée d’Arenberg. Právě tady měl smůlu i trojnásobný vítěz Mathieu van der Poel, který po defektu ztratil kontakt a následná honička ho stála obrovské množství sil.
Závod se začal lámat na sektoru číslo 12. Van Aert nastoupil a Pogačar okamžitě reagoval. Tahle dvojice se odtrhla a vytvořila rozhodující únik dne. Za nimi se sice snažila dotahovat skupina v čele s Van der Poelem, ale rozdíl se nedařilo stáhnout.
Ani lídři ale neměli klid. Pogačar řešil další defekt, Van Aert brzy poté také. Oba se ale dokázali vrátit a znovu spolupracovali. Do posledních 60 kilometrů tak najížděla vedoucí skupina, která se postupně ztenčila až na rozhodující duo.
Na legendárním Mons-en-Pévèle se Pogačar pokusil o zlom, jenže Van Aert odmítl kapitulovat. Kilometry ubíhaly a oba přijeli na velodrom v Roubaix bok po boku.
Ve velodromu začala šachová partie. Van Aert donutil Pogačara jet na čele a sám si připravil ideální pozici. Sprint otevřel necelé kolo před cílem a rozhodl.
Belgický klasikář měl víc sil. Pogačar už nedokázal odpovědět a Van Aert si dojel pro životní triumf.
Třetí místo vybojoval Jasper Stuyven ze stíhací skupiny, kterou táhl Van der Poel. Ten nakonec dojel čtvrtý po heroickém výkonu navzdory technickým problémům.
Pro Van Aerta má vítězství hluboký osobní rozměr. Po letech smůly, zranění a promarněných šancí konečně dobyl Peklo severu a triumf věnoval zesnulému týmovému kolegovi Michaelu Goolaertsovi, který při závodě v roce 2018 tragicky zahynul.
"Znamená to pro mě všechno. Tolikrát jsem tu měl smůlu, ale nikdy jsem nepřestal věřit. Vyhrát sprint proti světovému šampionovi je něco výjimečného," řekl dojatý vítěz.
