Musíme na ledě nechat úplně všechno! Červenka burcuje kabinu před bitvou o přežití

• Zkušený kapitán vyzdvihl obětavý a kompaktní výkon z posledního náročného zápasu s Kanadou.
• Mužstvo čeká před klíčovým soubojem s Finskem logistický přesun do 150 kilometrů vzdáleného Curychu.
• Hokejový veterán odmítá jakékoliv výmluvy a zdůrazňuje, že podmínky jsou pro oba celky naprosto totožné.
• Čtyřicetiletý tahoun zavzpomínal na nečekaný zlatý triumf z německého mistrovství v roce 2010.
• Národní tým se v bitvě o medailové naděje bude znovu spoléhat na masivní podporu tisíců českých fanoušků.

Odpověď na kritiku a sázka na týmový duch

Zatímco předposlední vystoupení vyvolalo spíše rozpaky a drsnou kritiku, bitva s javorovými listy ukázala pravý charakter českého výběru. Ačkoliv svěřenci Radima Rulíka nakonec zámořskému favoritovi po boji podlehli, předvedená hra dodala kabině tolik potřebné sebevědomí.

„Proti Norsku jsme odehráli hrozný zápas, proti Kanadě jsme na to chtěli odpovědět pořádným týmovým výkonem, což se naštěstí povedlo. Prohráli jsme, je zkrátka třeba plně respektovat sílu Kanady. Ke konci nám možná trošku docházely síly, ale když zopakujeme tenhle výkon a budeme hrát týmově, šance tu obrovská je,“ zhodnotil upřímně vystoupení národního celku Roman Červenka.

Kalkulovat s tím, zda by případný střet s Lotyšskem znamenal snazší cestu mezi nejlepší čtyřku, rázně odmítl. Na ledě neexistují žádná „kdyby". „To neovlivníme a vůbec se tím nebudeme zabývat. Doufám, že bylo to týmové nadšení vidět, protože to musíme ukázat zase ve čtvrtfinále,“ zavelel čtyřicetiletý vůdce české střídačky během tiskové konference. 

Cestování bez výmluv a boj na hranici možností

Národní tým nyní čeká rychlé balení a stěhování do dějiště vyřazovacích bojů. V Curychu se o postup do semifinále utká s houževnatými Finy, kteří v úterý večer nestačili na domácí Švýcary a padli 2:4. Logistické starosti ale ostříleného lídra nechávají naprosto chladným. „Není to daleko. Nemusíme nikam letět, takže to není tak hrozné. Oni hrajou taky. Je to zkrátka pro oba úplně stejný,“ smetl ze stolu jakékoliv alibi ohledně únavy z cestování.

Útočník, který pamatuje zlaté medaile z Mannheimu 2010 i fantastický triumf z pražského šampionátu, moc dobře ví, co stojí za týmovým úspěchem i hořkým zklamáním. Před klíčovým utkáním má pro své spoluhráče jediné měřítko. Chce na ledě vidět srdce.

„Může se stát cokoliv, nikdo do budoucnosti nevidíme. Nejdůležitější ze všeho je, abychom ze sebe dostali to naprosto nejlepší. Abychom si sáhli na svůj limit a měli z toho dobrý pocit, že i když to nevyjde, tak to fanoušci vezmou, budou nás respektovat a zatleskají, protože jsme tam nechali duši,“ pronesl s hlubokou emocí v hlase.

Právě podpora z tribun je palivem, které žene český výběr kupředu za každé situace. „Celou základní skupinu jich tady byla spousta. Je to prostě energie navíc a my ji budeme ve čtvrtfinále krvavě potřebovat,“ vzkázal oddaným fanouškům před bitvou o všechno.

Arogance, nebo zdravé sebevědomí? Finové se těší na „hladký“ postup přes Česko