Přesun, o kterém se dlouho šeptalo, se stává realitou. Brankář Tomáš Vomáčka mění barvy a z Pardubic se stěhuje k rivalovi do Hradce Králové, kde dostane šanci znovu nastartovat extraligovou kariéru.
Je mu čtyřicet, má za sebou další dlouhou sezonu a přesto mu nechybí chuť reprezentovat. Roman Červenka znovu potvrzuje, že když jde o národní dres, věk ani únava nehrají roli. Kapitán reprezentace vyslal jasný signál: pokud zdraví dovolí, na světovém šampionátu nechce chybět.
Dlouhých čtrnáct let čekání je u konce. Hokejisté Dynama Pardubice slaví zisk Masarykova poháru po infarktovém prodloužení v Třinci. Zatímco záře reflektorů míří na střelce zlatého gólu Romana Červenku, asistent trenéra Karel Mlejnek dojatě připomíná, že skutečný klíč k mistrovskému triumfu leží u nenápadných bojovníků, kteří se pro úspěch týmu obětovali.
Vyhazov z dorostu zabolí každého dospívajícího kluka, ovšem o třicet let později může přijít nečekaně sladká satisfakce. Hlavní trenér Filip Pešán se vrátil na místo činu, zkrotil nabubřelá ega hvězdného kádru a dovedl východočeský kolos k vysněnému zlatu.
Zničující rána, devět branek v jedné bitvě a nakonec ticho, které na třineckém ledě doslova trhalo uši. Zlatý sen se rozplynul během mrknutí oka hned v úvodu prodloužení. Jak moc bolí pohled na slavícího soka, když víte, že jste pro záchranu udělali úplně všechno?
Zlaté konfety se snášejí na třinecký led a z tváře nejmocnějšího muže českého hokeje konečně opadá drtivý tlak. Jakou cenu má triumf, na který hrdé město perníku čekalo nekonečných čtrnáct let?
Představte si to ohlušující ticho domácích tribun, které vzápětí prořízne explodující radost hostující střídačky. Přesně tohle zažila vyprodaná třinecká aréna, když mistrovskou tajenku rozlouskla blesková akce v první minutě prodloužení.
Hokejový večer, na který se čekalo celé jaro. Jeden zápas může všechno ukončit, nebo naopak všechno ještě víc protáhnout. Finále mezi Pardubicemi a Třincem vrcholí a o slovo se hlásí šestý zápas.
„Cítím se jako po několika úderech do hlavy,“ hlesl pardubický kapitán Lukáš Sedlák poté, co na třineckém ledě přežil další hokejové peklo plné tvrdých střetů a hry na hraně pravidel.
Finále mělo být svátkem, na který se bude stát fronta. Jenže v Pardubicích se pár hodin před prvním buly řešilo něco úplně jiného. Ne soupeř, ne sestavy, ale ceny vstupenek, které část fanoušků rozčílily natolik, že klubu začali veřejně vyčítat nenažranost.
„V té době jsem nejspíš zrovna koupal děti,“ odvětil s potutelným úsměvem zkušený útočník Andrej Nestrašil na dotaz, nakolik prožíval vyhecovanou bitvu mezi Spartou a Pardubicemi. Zatímco se hokejová veřejnost dohadovala o takzvaném předčasném finále, úřadující šampioni zpod Javorového vrchu v poklidu ladili formu na svou desátou bitvu o Masarykův pohár.
Pardubice byly v šestém semifinále extraligy blízko vysněnému postupu, nakonec ale odjíždějí s hořkou porážkou a vědomím, že vše rozhodne až poslední možný duel. Nic na tom nezměnil ani gól Martina Kauta, a tak série se Spartou míří do sedmého zápasu – přesně tam, kde se rodí hrdinové.
Semifinále mezi Spartou a Pardubicemi už dávno není jen o gólech a přesilovkách. Majitel Dynama Petr Dědek po další vlně urážlivých pokřiků ze sparťanských tribun žádá rezignaci ředitele extraligy Martina Loukoty a celý spor se nebezpečně posouvá mimo led.
Tři minuty je dělily od totální ostudy a předčasného konce sezony, ovšem nyní se sparťané vznášejí na vlně nečekané euforie. Dokáže se pražský velkoklub vymanit z letitého stínu a dokráčat k titulu díky paradoxu, kdy mu v roli outsidera konečně narostla křídla?
Dala první gól, jenže pak se Spartě zápas rozpadl pod rukama. Po porážce 2:6 v úvodním semifinále v Pardubicích mluvil Roman Horák bez vytáček o laciných inkasovaných brankách i přesilovkách, které podle něj sérii nasměrovaly špatným směrem.