- Jan Matas ,
- 30. 04. 2026
top zprávy
Zlaté konfety se snášejí na třinecký led a z tváře nejmocnějšího muže českého hokeje konečně opadá drtivý tlak. Jakou cenu má triumf, na který hrdé město perníku čekalo nekonečných čtrnáct let?
Dvakrát po sobě museli kousat ten nejsmutnější hokejový scénář. Rozhodující sedmé bitvy na vlastním ledě přinesly Pardubicím v uplynulých letech jen slzy a pohled na cizí křepčící hloučky. Letos ovšem kletba pominula a ocelářská bašta padla. Získat nejcennější tuzemskou trofej vyžaduje víc než jen hlubokou peněženku, o čemž se přesvědčil i samotný klubový majitel Petr Dědek.
„Vyhlížel jsem tento moment nesmírně dlouho a pociťuji obrovskou úlevu, že jsme konečně v cíli. Prožíval jsem totiž naprosto šílené nervy,“ vydechl si v exkluzivním ohlasu pro agenturu ČTK bezprostředně po infarktovém prodloužení šestého duelu. Co přesně tentokrát zaklaplo do správných drážek? „Letos parta fungovala jako jeden dokonale sladěný stroj. Hráči na ledě dřeli jeden pro druhého, což vnímám jako ten nejzásadnější posun oproti předchozím ročníkům,“zhodnotil s hrdostí v hlase.
Hledáte-li hlavního architekta zlatého tažení, stačí pohlédnout na statistické kolonky. Ve chvílích, kdy se lámal chleba, úřadoval na kluzišti čtyřicetiletý útočník Roman Červenka. Jeho přínos pro mužstvo nelze vyjádřit pouhými čísly, přestože právě ta budí absolutní respekt. Východočeskou ofenzivu totiž táhlo exkluzivní duo.
„Bez debat sledujeme nejlepšího hráče na evropském kontinentu. Každý soudný fanoušek musí uznat, jak neuvěřitelné výkony ve svém věku předvádí. A jeho chemie s naším kapitánem? Zkrátka naprosto bezchybný tandem,“ rozplýval se nad svými drahokamy movitý šéf.
Dokážou obří finanční injekce samy o sobě vyhrávat vyrovnané zápasy? Nejen fanouškovská obec z jiných koutů republiky hledí na východočeský kolos skrz prsty. Rozpočet Dynama nemá v tuzemských mantinelech obdoby, což logicky vzbuzuje závist i ostré poznámky. Podnikatel z Vrchlabí ovšem podobné řeči kategoricky smetá ze stolu.
„Pokud někdo šíří zvěsti o mém nákupu titulu, šeredně se plete. Pouze jsem zainvestoval do vynikajících hokejistů, přičemž naprosto stejnou možnost měla i jakákoliv konkurence,“ vypálil bez obalu směrem k zástupům kritiků. Svým razantním vstupem do extraligových vod nepochybně rozpohyboval celý zkostnatělý trh. Ostatní organizace zkrátka musely probudit vlastní sponzory, aby s rozjetým pardubickým pendolinem vůbec udržely krok.
„Já obstaral kvalitní kádr, ovšem samotnou trofej už si musela parta na kluzišti vybojovat sama. Zdobila je nesmírná touha. Vždyť náš klíčový útočník měnil švýcarské působiště výhradně kvůli vidině zlaté medaile, jeho soutěživost nezná mezí,“ poznamenal na obhajobu mistrovského výběru.
Ziskem historicky sedmého primátu pro hokejové město ovšem hladové plány teprve začínají. Zatímco Oceláři Třinec vládli domácí scéně pevnou rukou v letech 2019 až 2024, nyní hodlá žezlo převzít dravý vyzyvatel z Polabí. Zklidnění rozjitřených emocí se tak na klubovém vedení rozhodně neočekává.
„Hodláme na této vizi tvrdě makat. Hlad po dalších triumfech cítím z kabiny i ze sebe. Pevně doufám, že nás úvodní mistrovský zářez definitivně zbavil svazujícího tlaku,“ pronesl s pohledem upřeným do blízké budoucnosti. Plánování velkolepých oslav tentokrát záměrně vynechal, zřejmě aby nezakřikl vrtkavou štěstěnu. O odpočinku na vavřínech nechce slyšet ani slovo. „Považuji se za těžkého workoholika, můj motor běží neustále na plné obrátky. Vyzývají nás další obrovské mety,“ uzavřel s potutelným úsměvem strůjce čerstvého úspěchu.
