Měli jsme nejtěžší cestu, nikdo nemůže říct ani půl slova, tvrdí kouč mistrovských Pardubic

• Zkušený stratég přidal po deseti letech k libereckému triumfu svůj druhý extraligový titul.
• Východočeši na cestě za Masarykovým pohárem postupně vyřadili Kometu Brno, pražskou Spartu a třinecké Oceláře.
• Zásadní roli podle osmačtyřicetiletého kouče sehrála perfektní vnitřní chemie v celém realizačním týmu.
• Elitní lídři v čele s Romanem Červenkou naprosto podřídili osobní ambice nejvyššímu týmovému úspěchu.
• Ve finálové sérii muselo pardubické mužstvo překonat urputný vzdor pod vedením trenéra Borise Žabky.

Návrat zavrženého syna a kouzlo sudých let

Jakou hru s námi osud občas hraje? V devadesátých letech postával s jiskrou v oku u mantinelu, hltal každý pohyb legendárního dua Jiří Šejba a Ladislav Lubina a bláhově snil o společném tréninku. Místo toho musel tehdejší dorostenec domácí kabinu nedobrovolně opustit. Nyní, takřka na den přesně deset let od historického libereckého triumfu na ledě pražské Sparty z jara 2016, drží nad hlavou svůj druhý Masarykův pohár.

„Deset let zpátky to byl pro Liberec šok, první titul v historii nedávno prvoligového týmu. V Pardubicích jsem jako junior chodil v devadesátých letech koukat na pana Šejbu s panem Lubinou a doufal jsem, že si s nimi jednou zatrénuju. Proto je fajn pro takový obrovský a historický klub přivést zpátky zlatou medaili,“ zavzpomínal dojatě hlavní trenér Filip Pešán v rozhovoru pro Deník Sport.

Krocení hvězdných manýrů a síla asistentů

Mít na soupisce exkluzivní ofenzivní zbraně ještě automaticky neznamená klidný spánek. Podobným přetlakem obrovských osobností disponují i další ambiciózní organizace napříč celou republikou. Aby takhle složitý a drahý stroj šlapal bez jediné poruchy, musí jednotlivé součástky dokonale zapadnout. Obrovský tlak v hokejovém městě zkrátka bývá drtivý a mnozí respektovaní předchůdci si na něm předčasně vylámali zuby.

„Výzva to určitě byla, ale není to jen moje práce. Je to i práce mých fantastických kolegů, kteří jsou přímí, spolkli ega ve prospěch týmu a fungovali jsme luxusně. Není to o tom, že bych byl nějaký geniální kouč, musím vyzdvihnout svůj realizační tým. Teď to spolu zaslouženě oslavíme,“ odmítl sbírat veškeré vavříny osmačtyřicetiletý rodák z Liberce. Zároveň jmenovitě vyzdvihl neocenitelný přínos zkušeného stratéga Karla Mlejnka i bývalého elitního obránce Václava Kočího, s nimiž vytvořil nerozlučný a vysoce funkční triumvirát.

Nejtěžší možná šichta proti dávnému příteli

Vzpomínáte na známý narativ, že vítěz dlouhodobé části obvykle propluje vyřazovacími boji jako nůž rozehřátým máslem? Východočeské Dynamo sice letos opanovalo základní část s absolutním bodovým rekordem, ovšem následná cesta za slávou připomínala spíše krvavý průchod minovým polem.

„Měli jsme nejtěžší cestu. Minulého šampiona a dva velikány, takže nikdo nám nemůže říct ani půl slova, že bychom měli štěstí, nebo šťastný los. Vybrali jsme si nejtěžší cestu a ještě takhle v overtimu? Je to fajn,“ podotkl pyšně směrem k vražednému rozlosování celého play off.

Poslední a zdaleka nejtrnitější překážku představoval houževnatý slezský válec. Třineckou střídačku navíc dirigoval slovenský lodivod Boris Žabka, jenž dlouhé roky působil právě jako Pešánova pravá ruka pod vysílačem na Ještědu. Kdo by ostatně tušil, že šampionát rozhodnou právě křehké detaily a nezištná oddanost jednotlivců uprostřed obrovského finálového dramatu?

„Když vidíte Romana (Červenku), když vidíte Sedla (Lukáše Sedláka) a další kluky… Vy je pošlete na led s někým jiným a oni prostě pracují a trenérům věří. Není to o tom, že bychom někoho přemlouvali, ať spolkne ego. Jsou to prostě profíci a vítězové,“ vysekl mistrovské letce závěrečnou poklonu dojatý vůdce střídačky.

Zlaté konfety smyly roky bolesti. Dojatý boss Dynama konečně našel chybějící dílek do mistrovské mozaiky