- Jan Matas ,
- 18. 06. 2026
top zprávy
Některé sportovní příběhy se píší roky. Tenhle se psal více než půl století.Když v roce 1973 slavili basketbalisté New York Knicks svůj poslední titul NBA, Richard Nixon byl prezidentem Spojených států, Michael Jordan ještě nechodil do školy a Madison Square Garden vypadala úplně jinak než dnes. Čekání už ale skončilo...
Knicks porazili ve finále San Antonio Spurs 4:1 na zápasy a po třiapadesáti letech znovu usedli na basketbalový trůn. Rozhodující pátý duel vyhráli na hřišti soupeře 94:90 a hlavní postavou byl jako už tolikrát Jalen Brunson.
Lídr New Yorku nastřílel 45 bodů, převzal cenu pro nejužitečnějšího hráče finále a po závěrečné siréně už nedokázal zadržet emoce.
"Pět nebo deset minut jsem byl úplně mimo. Jen jsem to všechno vstřebával. A pak teprve přišla ta radost," přiznal Brunson.
Vedle něj stál jeho otec Rick Brunson, což je bývalý hráč NBA a dnes asistent na lavičce Knicks. Pro oba to byl okamžik, na který budou vzpomínat celý život.
Při pohledu na konečný výsledek by se mohlo zdát, že New York sezonou jednoduše prosvištěl. Realita byla jiná. Ještě v lednu měli Knicks za sebou sérii, během níž prohráli devět z jedenácti zápasů. V tabulce Východní konference sice drželi přední příčky, ale mezi kandidáty na titul je tehdy řadil málokdo.
Právě tehdy se ale podle trenéra Mikea Browna začal rodit charakter mužstva. "Během sezony prostě přijdou těžké chvíle. Já jsem vlastně rád, že jsme si něčím takovým prošli. Poznáte, jestli držíte při sobě nejen jako tým, ale jako celá organizace," vysvětloval Brown.
Po základní části s bilancí 53 výher a 29 porážek přišlo play off. Atlanta v prvním kole vedla 2:1 na zápasy a mnozí čekali komplikace. Místo toho New York zařadil vyšší rychlost. Z následujících šestnácti utkání vyhrál patnáct.
V New Yorku už dnes nikdo neřeší, že byl Brunson v roce 2018 draftován až ve druhém kole. Tehdy o něj většina klubů nejevila velký zájem. Dnes je z něj hráč, kolem kterého se staví šampion.
"Co na mně při draftu přehlédli? Asi úplně všechno," usmál se Brunson během finále.
Jeho spoluhráči i trenéři dobře vědí, že největší sílu ukazuje ve chvílích, kdy se zápasy lámou. "Je to hráč pro velké momenty. MVP hráči se poznají podle toho, že se ukážou tehdy, když na tom nejvíc záleží. A přesně to Jalen dělá pořád dokola," chválil ho Brown.
Ve finále rozhodoval zápasy prakticky sám. V prvních dvou utkáních trefil klíčové střely v závěrech, ve čtvrtém zápase pomohl řídit obrat z téměř beznadějné situace a v pátém nasázel 45 bodů.
"Věnuju tomu strašně moc času. Nejde jen o zápasy. Je to práce celé léto, každý trénink, každý den. Odtud přichází sebevědomí," vysvětloval Brunson.
Přestože Brunson ukradl většinu titulků, Knicks by bez ostatních daleko nedošli. Karl-Anthony Towns dodal body, doskoky i klid pod košem. Josh Hart opět dokazoval, proč patří mezi nejoblíbenější spoluhráče v celé NBA. Mikal Bridges odváděl obrovský kus práce na obou stranách palubovky.
A pak tu byl OG Anunoby. Právě jeho doskok a vítězný koš 2,1 sekundy před koncem čtvrtého finále posunul Knicks do vedení 3:1 na zápasy. "Nevím, jestli existuje větší akce v historii Knicks," prohlásil tehdy Brown.
Důležité role sehráli také Mitchell Robinson, José Alvarado nebo Landry Shamet. Každý z nich přidal v pravou chvíli něco, co tým potřeboval.
Když Knicks po loňském vyřazení s Indianou ukončili spolupráci s Tomem Thibodeauem, část fanoušků byla skeptická. Mike Brown měl za sebou úspěchy i vyhazovy, ale nikdo nevěděl, jak zapadne právě do New Yorku.
Ukázalo se, že dokonale. Nebál se širší rotace, šetřil opory během sezony a dokázal udržet připravené i hráče z lavičky. Po závěrečné siréně pak přiznal, že i po desítkách let v NBA byl ten okamžik výjimečný...
"Bylo to surrealistické. Upřímně? Nemohl jsem uvěřit, že se to opravdu děje. A taky jsem úplně vyřízený. Je to mnohem náročnější, než si lidé myslí," smál se nový šampion.
Po více než půl století čekání tak New York konečně disponuje týmem, který vstoupí do klubových dějin vedle nejslavnějších jmen minulosti.
