Zahozená ega a drsná realita střídačky. Třinecký gólman odkrývá tajemství kabiny po krutém pádu

• Třinecký brankář Ondřej Kacetl inkasoval rozhodující gól v první minutě prodloužení.
• Šestá finálová bitva přinesla nečekanou gólovou přestřelku a porážku domácích v poměru čtyři ku pěti.
• Zkušený maskovaný muž strávil většinu ročníku ve stínu famózně chytajícího kolegy Marka Mazance.
• Oceláři prožili mimořádně náročnou sezonu, během níž dokonce sáhli k prosincové výměně hlavního kouče.
• Navzdory hořkému konci si kabina udržela obrovskou vnitřní sílu a nezlomný charakter.

Smrtící úder a marné natahování po puku

Černý nesmysl klouzal po ledové ploše nepříjemně rychle. Elitní pardubické duo se vyřítilo do bleskového přečíslení hned v úvodních vteřinách nastaveného času. Strážce domácí svatyně Ondřej Kacetl se natahoval, seč mu síly stačily, přesto touš zmizel za jeho zády. Ohlušující rána znamenala konec veškerých nadějí slezského celku.

„Dělal jsem naprosté maximum, abych se k tyčce přesunul včas. Sehráli tu situaci nesmírně pohotově a přesně, zkrátka jsem tam už nedosáhl,“ zhodnotil smutný hrdina posledních vteřin v rozhovoru pro deník Sport. Málokdo by před úvodním vhazováním predikoval tak divokou gólovou hostinu. Ofenzivní lavina strhla obě mužstva, pročež se ohromení diváci dočkali nevídané střelnice na obou stranách kluziště.

Odložené chrániče a čekání na spásu

Příběh tohoto třineckého brankáře přitom dlouhé měsíce připomínal spíše tvrdou zkoušku trpělivosti. Většinu základní části totiž brankoviště opanoval famózní Marek Mazanec. Jeho kolega musel skousnout roli pouhého pozorovatele a vyčkávat na vzácné příležitosti.

Aby vůbec neztratil kontakt se soutěžním tempem, obouval občas brusle dokonce v nedalekém Frýdku o patro níže. Kdo by v tu chvíli tušil, že právě on ponese tíhu obrovského tlaku v nejdůležitějších duelech celého extraligového ročníku? „Prožíval jsem poměrně složité období. Mazi chytal naprosto excelentně a celou dobu držel mužstvo nad vodou. Nezbývalo mi nic jiného než čekat na svou šanci a jezdit si zachytat jinam,“ pronesl s uznalým pokývnutím hlavy k výkonům svého parťáka.

Nakonec na něj ukázal trenérský štáb v té nejvypjatější chvíli vyřazovacích bojů. Důvěru splácel vrchovatou měrou a obětaví spoluhráči mu na kluzišti vydatně pomáhali. Osud nicméně napsal jiný, podstatně krutější konec celé pouti.

Zkrocená ega a ocelové srdce

Slezský gigant letos rozhodně nekráčel růžovým sadem. Kolísavé podzimní výsledky si v prosinci vyžádaly radikální řez v podobě výměny na trenérském postu. Zatažená obloha se ovšem nad halou postupně protrhala a mužstvo znovu nalezlo svou ztracenou identitu. „Pociťujeme obrovské zklamání a ta finálová prohra strašně bolí. Kdyby nám ale kdokoliv uprostřed té výsledkové mizérie oznámil, že nakonec postoupíme do boje o zlato, skákali bychom radostí,“ poznamenal zkušený gólman k bláznivému vývoji sezony.

Jaké tajemství vlastně ukrývá kabina, která dokáže vstát i z pomyslného popela a otáčet takřka ztracené partie? Jádro týmu zůstává dlouhé roky neměnné a kompaktní. Příchozí nováčci musí okamžitě zapomenout na vlastní sobecké zájmy a plně se podřídit společnému cíli. Jakmile hráči odloží osobní ambice a přijmou určenou roli, vnitřní síla kolektivu neuvěřitelně roste. Zraněná ocelářská smečka nyní potřebuje nabrat čerstvé síly. Dokáže v nadcházejícím ročníku najít ztracenou jiskru a vrátit se zpět na uvolněný extraligový trůn?

Červenka hrdinou a čtrnáctileté čekání je u konce! Pardubice urvaly zlato v infarktové bitvě a zaplavily led slzami štěstí