Mrazivé ticho na svahu a boj o život. Pilot vrtulníku popsal okamžiky bezprostředně po tragédii legendy F1

• K osudné nehodě Michaela Schumachera došlo 29. prosince 2013 ve francouzském středisku Méribel.
• Pilot vrtulníku Yannick Dainese zprvu nevěřil, že letí pro legendárního závodníka F1, myslel si, že jde o vtip.
• Na svahu panovalo extrémní informační embargo – vypínaly se kamery a odháněli se případní novináři.
• Schumacher nenarazil ve vysoké rychlosti, fatálním se stal kámen skrytý pod sněhem, o který si rozbil helmu.
• Pilot byl později v šoku z davů lidí a fanoušků, kteří areál nemocnice v Grenoblu proměnili v „závodní okruh“.

Alonso se bojí monacké zdi. Aston Martin trápí problém, který může skončit havárií

Běžný výjezd, který přepsal historii

Pro pilota společnosti specializující se na náročné horské zásahy ve francouzských Alpách to měl být 29. prosince 2013 den jako každý jiný. Posádka dostala urgentní volání do oblíbeného střediska Méribel se strohou informací, že na svahu leží vážně zraněný lyžař, který nutně potřebuje rychlý transport do nemocnice.

Až po samotném přistání vrtulníku na zasněženém kopci přišel moment, který se Yannicku Dainesemu vryl do paměti na zbytek života.

„Záchranář vyskočil z vrtulníku společně s lékařem a následně mi řekl: Letíme pro Schumachera. Myslel jsem si v tu chvíli, že si dělá legraci,“ popsal nyní po dvanácti letech Dainese.

Realita a vážnost celé situace mu došla až ve chvíli, kdy od záchranných složek okamžitě přišel striktní příkaz odstranit veškeré mikrofony, vypnout palubní i osobní kamery a neprodyšně zabránit jakékoliv přítomnosti novinářů na místě zásahu.

Mrazivé ticho a pacient ve vakuu

Podle pilotových vzpomínek se celá scéna na sjezdovce odehrávala ve velmi specifické atmosféře. Kolem zraněného muže panovalo zvláštní, až tísnivé ticho. Okolí místa nehody bylo bleskově uzavřeno a na místě operovali pouze zdravotníci, úzký doprovod zraněného jezdce a několik členů horské služby.

Ačkoliv si Dainese uvědomoval, koho má na palubě, zachoval naprostý profesionální odstup. „Podvědomě tam samozřejmě tlak byl, protože jsem moc dobře věděl, že ten člověk je uctíván skoro jako bůh. Ale pro mě osobně to byl v danou chvíli především těžce zraněný člověk, který potřebuje pomoct,“ vysvětlil svůj tehdejší přístup. Schumachera záchranáři šetrně uložili do vakuové matrace a následoval kritický pětadvacetiminutový let do specializované nemocnice v Grenoblu.

Osudný kámen a šílenství u nemocnice

Zpětné vyšetřování a záznam z palubní kamery na helmě jasně prokázaly, že Schumacher nejel žádnou extrémní rychlostí. Osudným se mu stal výjezd mimo upravenou část sjezdovky a nešťastný pád přímo na skálu, která byla zrádně ukrytá pod čerstvou vrstvou sněhu. Náraz byl natolik zničující, že se jezdcova ochranná helma rozlomila na kusy. Následovaly dvě náročné operace mozku a uměle navozené kóma trvající přibližně 250 dní.

Plný rozsah a globální dopad celé události pilotovi naplno došel až o několik dní později. Když se do nemocnice v Grenoblu vrátil v rámci jiného pracovního zásahu, čekal na něj naprosto surreální obraz, na který dodnes vzpomíná s údivem.

„To, co jsem viděl, mě naprosto šokovalo. Tolik přenosových vozů, autobusů, červených vlajek Ferrari a lidí všude kolem. Areál té nemocnice se doslova proměnil v okruh Formule 1,“ popsal mediální a fanouškovské šílenství.

Právě tento obrovský tlak okolí dokonale vysvětluje, proč rodina v čele s manželkou Corinnou od osudného dne vytvořila kolem Michaela Schumachera neprodyšnou zeď. Bývalý šampion je držen v naprostém soukromí a okruh lidí, kteří znají přesné detaily o jeho aktuálním zdravotním stavu, je pečlivě střeženým tajemstvím.

Druhý Schumacher? Leclerc řekl Ferrari ano, zůstává v Maranellu a může útočit na historické rekordy