- Petr Zajíc ,
- 27. 02. 2026
„Zničehonic se před námi na asfaltu zjevila hromada ostrých střepů,“ neskrýval obrovské rozčarování elitní cyklista Wout van Aert, když deset kilometrů před koncem svého návratového závodu najel do podivné pasti. Dlouho očekávaný restart po těžkém zranění se tak pro belgického univerzála proměnil v hořkou detektivku zavánějící prachsprostou sabotáží.
Dlouhé týdny trávil zavřený v rehabilitačních centrech, pročež se musel vyrovnat s trýznivými následky fraktury z proběhlé cyklokrosové sezony. Renomovaný závodník Wout van Aert obětoval rekonvalescenci naprosto všechno. Postoupil složitý chirurgický zákrok, dřel do morku kostí na třítýdenním vysokohorském soustředění v drsné Sieře Nevadě, ba i musel překousnout nečekanou chorobu, jež ho nelítostně vyškrtla z úvodních podniků nového ročníku. Postavit se znovu na startovní čáru klání v Douru představovalo primární metu. Toužil opět cítit vítr ve tváři a vnímat nervozitu dýchajícího pelotonu.
Až do infarktového závěru probíhalo vše nadmíru pozitivně. Třebaže utrápené nohy ještě postrádaly absolutní závodní dynamiku, stálice nizozemské stáje Visma se bezpečně pohybovala na čelních pozicích. Zbývalo pouhých deset tisíc metrů k cílové pásce, když uším cyklistů zalahodil zlověstný zvuk unikajícího vzduchu ze zadního kola. Místo běžného defektu způsobeného únavou materiálu se ovšem před překvapeným polem jezdců zjevilo něco zcela nepatřičného.
„Je to naprosto absurdní situace. Doslova z metru na metr se před námi objevila spousta ostrých úlomků skla, přestože jsme tímto konkrétním místem bez problémů projeli už snad pošesté,“ kroutil nevěřícně hlavou devětadvacetiletý rodák z Herentalsu nad nevysvětlitelnou záhadou.
V zákulisí se tak okamžitě začaly rojit divoké spekulace o podlém útoku. Mohla se třpytivá hromada nebezpečného odpadu ocitnout na trati pouhou shodou okolností? Belgická sportovní média začala razantně operovat s termínem cíleného záškodnictví, přičemž sám poškozený tyto třaskavé teorie nikterak nevyvrací. „Neexistuje racionální důvod, proč by se tam ty věci zničehonic vzaly náhodou,“ pronesl s mrazivým přesvědčením v hlase.
Nenadálá technická pohroma tvrdě rozcupovala mistrovsky rozehranou taktickou šachovou partii. Tým oblečený do žluto-černých barev totiž v daný moment svíral otěže celého závodu. Vpředu odvážně unikal norský talent Per Strand Hagenes a stíhací skupina na něj ztrácela drahocenné vteřiny. „Vymysleli jsme naprosto snový scénář, Per šlapal fantasticky. Já měl fungovat jako elitní pojistka pro případný hromadný sprint, jenže v ten nejhorší okamžik přišla rána do kola,“ líčil posmutněle reportérům specializovaného webu Cyclingnews.
Záchranná operace navíc nabrala kritické zpoždění. Zkušený sportovní ředitel Grischa Niermann přiznal, že doprovodný vůz trčel propastnou minutu a půl za hlavním polem. Zklamaný lídr tak musel nejprve přijmout bicykl od kolegy, načež ztratil veškeré naděje marným čekáním na příjezd dvorních mechaniků. Statečně unikající Hagenes nakonec drtivému tlaku podlehl a kapituloval zhruba pět set metrů před vysněným cílem, pročež si pro vavřín ze spurtu dojel rychlík Jordi Meeus.
I přes šedesátou příčku ve výsledkové listině a hmatatelnou křivdu však hvězdný cyklista neztrácí víru. Hned v úterý večer nasedl na palubu letadla směřujícího na Apeninský poloostrov. Dokáže na proslulých prašných cestách ikonické italské klasiky Strade Bianche naplno otestovat svou skutečnou formu a nechat smolnou detektivku definitivně za zády?
Už žádné spekulace a vyčkávání! Vacek slibuje agresivní styl a hodlá urvat vítězství za každou cenu