- Jan Matas ,
- 29. 05. 2026
Jonas Vingegaard nepřijel na Giro jen vyhrát. V předposlední etapě ho proměnil v osobní manifest síly. Na Piancavallu zaútočil daleko pod vrcholem, soupeře rozebral jednoho po druhém a nahoře nechal ležet nejen celé startovní pole, ale i rekord Marca Pantaniho, který vydržel osmadvacet let.
Piancavallo má v Itálii zvláštní zvuk. Není to jen další stoupání v kalendáři. Je to místo, kde se léta měřilo s minulostí, s Pantanim, s romantikou i s temnější legendou staré cyklistiky. A právě tam Vingegaard předvedl výkon, který se nebude připomínat jen kvůli růžovému dresu. Bude se připomínat kvůli způsobu, jakým ten den vypadal.
Zaútočil s více než jedenácti kilometry do cíle a už se neohlížel. Reuters popisuje, že jeho nástup nikdo nepokryl a že si vítěz dvou Tour de France dojel pro etapu s naprostou kontrolou. Když pak na vrcholu zastavil čas, bylo jasné, že nešlo jen o další horský triumf. Šlo o razítko na celé Giro.
Právě v takových chvílích se sport láme z výsledků do symbolů. Jeden den, jeden kopec, jeden rozdíl pár sekund. A přesto všechno působí mnohem větší než samotná čísla.
Vingegaardova jízda na letošním Giru nebyla jen přesvědčivá. Byla drtivá. Pět etapových vítězství, vedení od 14. etapy a náskok přes pět minut před závěrečnou jízdou do Říma. To už není triumf na hraně. To je ovládnutí závodu způsobem, který v pelotonu zanechá ticho i respekt. Reuters výslovně píše, že si tím Dán dojel pro čtvrtý grandslamový titul a definitivně stvrdil své místo mezi největšími jmény současné cyklistiky.
Ještě důležitější je ale druhá rovina. Vingegaard tím dokončil sbírku všech tří Grand Tours. Tour de France už měl, Vueltu také, teď přidal Giro. Cyclingnews i Cycling Weekly připomínají, že se tím zařadil jako osmý muž historie po bok jmen jako Merckx, Hinault, Anquetil, Gimondi, Nibali, Contador a Froome. To už není jen vítěz jedné éry. To je vstupenka do cyklistického panteonu.
Z celé té cesty do Říma bude samozřejmě zapsané i celkové vítězství. Jenže pokud si letošní Giro ponese jeden obraz, bude to nejspíš právě Piancavallo. Ne kvůli romantice samoúčelně, ale protože se tam spojilo všechno. Rekord, převaha, historie i pocit, že se před očima diváků odehrává něco, co přesahuje běžný etapový triumf.
Vingegaard tím zároveň vyslal vzkaz i mimo Giro. Do celé sezony, ke konkurentům, k Pogačarovi, ke všem, kdo čekali, jak bude jeho první italská mise vypadat. Nevypadala jako opatrný lov růžového dresu. Vypadala jako vpád jezdce, který chtěl rovnou zanechat jizvu v dějinách závodu.
A přesně to se stalo.
Souboj titánů: Proč je Tour de France 2026 nejosobnější válkou Pogačara a Vingegaarda