- Jan Matas ,
- 25. 04. 2025
top zprávy
Déšť, kluzké silnice a brutální finále na ikonické stěně Mur de Huy. Přesně takové bylo 89. vydání belgické klasiky La Flèche Wallonne.
A právě v tomhle chaosu a chladu opět zazářil Tadej Pogačar, mistr světa, který si dojel pro své druhé vítězství v závodě, kde se testuje skutečná cyklistická odolnost.
Slovinec, jenž letos nepojede Giro D Italia, zaútočil přesně tam, kde to soupeři čekali – v posledních metrech Mur de Huy. Jenže vědět a reagovat jsou dvě naprosto odlišné věci.
Když největší hvězda týmu UAE Team Emirates roztočila pedály v sedle a nasadila vražedné tempo, Vauquelin i Pidcock zůstali viset na háku. Vítěz Amstel Gold Race Skjelmose ani neviděl vrchol – kvůli pádu musel ze závodu odstoupit.
„Byl to brutální den. Déšť, zima, tvrdé tempo. Ale na Mur de Huy jsem cítil, že na to mám. Je to výjimečný pocit,“ líčil Pogačar, který slavil s desetisekundovým náskokem a v cíli se nechal unášet ovacemi diváků.
Zatímco mistr světa slavil, ostatní bojovali o drobky. Kévin Vauquelin si dojel pro druhé místo, Tom Pidcock po parádním výkonu v posledním stoupání ukořistil bronz – svůj dosud nejlepší výsledek na tomto závodě. Evenepoel se snažil, ale na nástup Slovince zkrátka neměl. Skončil devátý.
Závod začal svižně – únik pěti jezdců si brzy vyjel náskok, ale peloton řízený týmem UAE si všechno pečlivě hlídal. Ve sjezdech padali, v zatáčkách klouzali. Skjelmose si odnesl řeznou ránu na koleni, Van Wilder šel také k zemi. Závod měl tvrdý a nekompromisní ráz.
Ve chvíli, kdy se vše schylovalo k závěru, začala show. Jan Christen odvedl parádní práci v závěrečném kopci, Brandon McNulty rozjel tempo a Pogačar si mohl připravit pozici na finální nástup. Všechno šlapalo jako hodinky. „Byl to týmový výkon. Kluci mi připravili perfektní pozici. Díky nim jsem mohl vyhrát,“ poděkoval v cíli fenomentální Slovinec.
Na Côte de Cherave padl poslední dpor uprchlíků. A pak už to bylo jen o tom, kdo z favoritů vydrží tempo. Vauquelin kroutil hlavou, když viděl, jak se mu mistr světa vzdaluje. „Snažil jsem se, fakt jsem se snažil. Ale Tadej byl tentokrát z jiné planety,“ přiznalsportovně po dojezdu.
Mur de Huy letos oslavil 40 let jako cíl závodu. A lepší dárek si nemohl přát. Publikum stálo na nohách, déšť smýval pot z tváří i krev z pádů – a uprostřed toho všeho slavil král. Bezkonkurenční, nekompromisní a nezastavitelný "Pogy".
