- Jan Matas ,
- 18. 04. 2025
top zprávy
Start 108. ročníku slovutného Gira d Italia 2025 se blíží! Tradiční a ikonický závod napříč Apeninským poloostrovem odstartuje v sobotu 10. května 2025 a po jednadvaceti etapách a jednom dni volna se závodníci dostanou do cíle v neděli 1. června.
V letošním roce se opět ukáže nejen svou náročností, ale i svou krásou – od brutálních stoupání v horách až po malebné scenérie italského venkova. A samozřejmě, nebude chybět ani napětí v boji o maglia rosa, růžový trikot, který nosí vedoucí závodník celkového pořadí.
Letošní Giro d Italia se stane o to speciálnější, protože poprvé v historii závod zavítá do dvou nových zemí. Slovinsko a San Marino se připojí k dosavadnímu seznamu zemí, které hostily tuto legendární Grand Tour. Slovinsko bude patnáctou zemí, která bude součástí Gira, a San Marino šestnáctou.
Datum konání: května – 1. června 2025
Počet etap: 21
Celková délka: 3 413 km
Start: Durrës, Albánie
Cíl: Řím, Itálie
Je to významný krok v historii závodu, který poprvé expanduje do těchto regionů – a to po naposledy úspěšném výjezdu do Maďarska v roce 2022. Předtím se Giro podívalo také do Izraele a Nizozemska.
Jak už to na Giru bývá, i letos se závodníci budou utkávát nejen o růžový trikot, ale i o různé další prestižní ceny. Kromě celkového vítězství je ve hře i Vrchařská soutěž, Soutěž mladých jezdců, soutěž týmů, sprinterská soutěž, cena bojovnosti, úniková soutěž a soutěž fair-play.
Pokud jde o rekordy, Giro d’Italia nese silnou tradici. Vítězství v tomto závodě dosáhli legendární jezdci, jako Alfredo Binda, Fausto Coppi a Eddy Merckx, kteří se dělí o rekord v počtu výher – každý z nich triumfoval pětkrát.
Obhájce titulu: Tadej Pogačar (UAE Team Emirates)
Celkové převýšení: 52 500 m
Individuální časovky: 2 (Tirana a Lucca–Pisa)
Etapy nad 200 km: 3
Horské dojezdy: 5
Cima Coppi (nejvyšší bod): Colle delle Finestre (2 178 m)
Závěrečná etapa: Rovinatá etapa v ulicích Říma (141 km)
Nejvíce etapových výher má na kontě Mario Cipollini, který vyhrál 42 etap mezi lety 1989 a 2003.
Tadej Pogačar, slovenská hvězda týmu UAE Emirates, triumfoval na posledním Giru 2024, kdy měl na druhého Daniela Martíneze z týmu Bora-Hansgrohe neuvěřitelný náskok téměř 10 minut. Geraint Thomas z Velké Británie obsadil třetí místo, ale i on musel na posledních kilometrech přijmout ztrátu přes 10 minut.
Z českého pohledu se Jan Hirt z týmu Soudal-Quick Step v loňském roce dostal na výbornou osmičku. Tato příčka je pro něj velkým úspěchem, obzvlášť proto, že letošní ročník obsahoval více časovek – disciplínu, která není jeho silnou stránkou.
Nové lokality: Alberobello, Ceglie Messapica, Tagliacozzo.
Trasa inspirovaná historií: Etapa kopíruje slavný únik Chrise Frooma z roku 2018 přes Colle delle Finestre do Sestriere.
Loni byl závod zapeklitější právě díky více časovkám. V roce 2025 bude časovek ještě více, což dává pro závodníky jako Filippo Ganna nebo Rohan Dennis skvélé možnosti pro získání cenných sekund. Pro někoho, kdo není specialistou na časovky, to bude znamenat tvrdý boj na rovinkách.
1. Alpecin–Deceuninck
2. Arkéa–B&B Hotels
3. Bahrain Victorious
4. Cofidis
5. Decathlon–AG2R La Mondiale
6. EF Education–EasyPost
7. Groupama–FDJ
8. INEOS Grenadiers
9. Intermarché–Wanty
10. Lidl–Trek
11. Movistar Team
12. Red Bull–BORA–Hansgrohe
13. Soudal–Quick-Step
14. Team Jayco–AlUla
15. Team Picnic PostNL
16. Team Visma | Lease a Bike
17. UAE Team Emirates XRG
18. XDS Astana Team
První pedálová šlápnutí letošního Gira padnou v albánském Drači. Peloton vyrazí na 164 km do Tirany, kde zvlněný profil slibuje úniky a práci pro klasikáře.
Druhý den se v hlavním městě pojede 13,7 km dlouhá časovka. Krátká, ale technická. Jedno stoupání, hodně zatáček a důraz na čistou jízdu v městských ulicích.
Třetí etapa zavede závodníky do středomořské Vloře. V cestě bude brutální výšlap na Qafa e Llogarasë (10,7 km / 7,4 %), ale protože vrcholí 38 km před cílem, půjde spíš o ochutnávku vrchařské soutěže než o přetahovanou favoritů.
Po přesunu do Itálie čeká první sprinterská šance – rovinatá čtvrtá etapa do Lecce. Pátá končí v Materě, s mírně zvlněným dojezdem může přinést víc napětí. Zato šestá do Neapole přes pár stoupání zřejmě skončí hromadným spurtem.
Sedmá etapa zamíří do hor. Už start do Roccarasa bolí, pak Monte Urano a těžký finiš na Tagliacozzo (12,6 km, závěr až 14 %). První velký test vrchařů.
Ani sobotní 8. etapa do Castelraimonda se kopečkům nevyhne, ale spíš sedne odvážným uprchlíkům.
A pak přijde perla: etapa do Sieny, která zavání klasikou. Pět sektorů šotoliny ze Strade Bianche (celkem 29,5 km) a závěr na ikonickém Muru di Santa Caterina. Piazza del Campo za odměnu.
Druhý týden začne ve velkém – 28,6 km dlouhou časovkou z Luccy do Pisy. Rovná jako pravítko, bez pastí, jen pro tempové mašiny. Kdo má motor, ten pojede.
Pak už ale přituhne. Jedenáctá etapa roztočí nohy vrchařům: Alpe San Pellegrino (14,2 km / 8,7 %, max 19 %) čeká už v půlce, takže žádná závěrečná řežba, ale těžký den to bude. Závěr pak patří dvěma kratším, ale výživným kopcům – Toano a hlavně Pietra di Bismantova (až 12 %), která vrcholí těsně před cílem.
Dvanáctá etapa? Konečně sprinteři. Rovinatá cesta z Modeny do Viadany je pro ně. Ale hned další den (13. etapa) do Vicenzy nabídne krátké kopce a finiš do stoupání – ideální terén pro klasikáře a odolné rychlíky.
A pak přichází slovinský crossover: 14. etapa s cílem v Nove Gorici měla přitáhnout domácí esa. Roglič přijede, ale trať je placka. Hromadný dojezd skoro jistý.
Nedělní závěr týdne bude dlouhý (214 km) a zvlněný – s výjezdy na Monte Grappa (25 km) a Dori (16,3 km). Těžké, ale ne brutální. Do cíle zbývá 27 km, takže favorité na celkové pořadí si možná ještě nechají něco v nádrži.
Třetí týden začne rovnou palbou – 199 kilometrů z Piazzola sul Brenta do San Valentina a skoro 5000 výškových metrů. Stoupání za stoupáním: Fricca, Candriai, Santa Barbara (aka Monte Velo) a závěrečný masakr na San Valentino. Jedna z nejdůležitějších etap pro celkové pořadí.
Středeční 17. etapa přinese slavné Passo Tonale a obávaný Mortirolo. Obě monstra jsou ale daleko od cíle, takže prostor pro útoky z dálky nebo úniky. I tak může každý slabší den znamenat pohromu.
18. etapa? Sprinteři se konečně dočkají. Trasa do Cesano Maderno má pár zubatých zubů, ale závěr je hladký jako zrcadlo. Posledních 50 km = rovina, dvakrát okruh 12,5 km, vše připraveno pro hromadný finiš.
A pak už žádné výmluvy. V pátek i sobotu jde o všechno. Ta páteční nabídne sérii tří dlouhých a brutálních stoupání: Col Tzecore (až 15 %), Col Saint-Pantaléon a Col de Joux, než dojde na finále do Champolucu. Nahoru, nahoru, pořád nahoru.
Sobota? Epilog legendy. 203 km inspirovaných sólovým tahem Chrise Frooma z roku 2018. Přes Colle del Lys na Colle delle Finestre – Cima Coppi s osmi kilometry šotoliny a průměrným sklonem 9 %. Poté už „jen“ Sestriere. Klíč k růžovému trikotu leží na Finestre.
Na závěr 141 kilometrů v Římě, symbolický dojezd mezi památkami a rozjetými spurtéry. Rozhodnuto bude dávno. Tečka za Giro.
Letos to bude jiné. Tadej Pogačar do Itálie nepřijede – jeho účast byla smetena ze stolu už v únoru. Slovinec zvolil jinou cestu: po Tour de France míří na španělskou Vueltu.
Kde sledovat: Závod bude vysílán na Eurosportu a dostupný přes Eurosport Player a Discovery+.
A jakoby to nestačilo, z kola favoritů vypadl i Remco Evenepoel. Belgická hvězda stáje Soudal–Quick-Step se stále zotavuje z těžkého pádu z prosince 2024, při kterém si zlomil klíční kost, lopatku a pravou ruku. Jeho hlavní metou je Tour – tam plánuje vyzvat jak Pogačara, tak Vingegaarda. Startovní listina Gira tak zůstává nezvykle otevřená. Kdo může využít šanci?
Mathieu van der Poel (Alpecin–Deceuninck)
Vítěz letošního Milán–San Remo i brutálně náročné Paříž–Roubaix. V „Pekle severu“ dokázal porazit i samotného Pogačara. „Kdybych byl mladý jezdec, byl by mým idolem. Závodit proti němu mě motivuje,“ složil Nizozemec poklonu třicetiletému Slovinci. Oba mají na kontě osm výher na monumentech. Souboj velikánů pokračuje.
Simon Yates (Team Visma | Lease a Bike)
Britský veterán, nově v barvách Visma, sází na své zkušenosti a schopnosti v kopcích. Bude cílit vysoko. A není radno ho podceňovat – ví, jak chutná závodění o růžový trikot.
Primož Roglič (Red Bull–Bora–Hansgrohe)
Vítěz Gira 2023. Tehdy přetlačil Gerainta Thomase o pouhých čtrnáct vteřin. Nebyl tak dominantní jako později Pogačar, ale výhru má. Letos bude bojovat nejen s tratí, ale i s věkem – je mu už 35. Naštěstí má silnou oporu: Jai Hindley (vítěz Gira 2022), Dani Martínez (druhý v roce 2024) a Jan Tratnik tvoří tým, který může klidně celou Grand Tour zvrátit.
Juan Ayuso (UAE Team Emirates XRG)
Zářivý španělský talent. Vítěz Tirrena–Adriatica 2025 a možná nejvážnější kandidát na růžový trůn. Skvělý v časovce, tvrdý v horách. Pokud udrží formu, bude to právě on, kdo by mohl Giro ovládnout.
Egan Bernal (INEOS Grenadiers)
Kolumbijský šampion, vítěz Gira 2021 i Tour de France 2019. Po těžkém zranění se vrací, ale jeho výkonnost je zatím záhadou. Pokud však najde svou bývalou sílu, bude to comeback, který otřese pelotonem.
Ben Healy (EF Education–EasyPost)
Irský vlk samotář. Na Itzulii 2025 vyhrál etapu dlouhým sólovým únikem a ukázal, že má formu i kuráž. V horských etapách bude patřit k nejnebezpečnějším jezdcům mimo GC – a možná i do něj nakoukne.
