Pogačar zlomil van der Poela jako suchou větev. Jediný, s kým ho jde srovnávat, je Merckx, tvrdí Contador

Strava je o 2 rekordy bohatší! Pogačar zajel nejrychlejší časy na legendárních úsecích v Peklech severu

Van der Poel byl odhodlaný. V Itálii ještě dokázal Pogačarovy nástupy eliminovat, ale tentokrát se historie opakovala jinak. Nešlo o žádné překvapení, přesto fanoušci doufali, že nizozemský maestro najde odpověď. Marně.

Zlom přišel na Oude Kwaremontu. Pogačar zařadil vyšší stupeň, přeřadil z elegance na sílu a metr po metru trhal spojení s rivalem. „Kdo vyjede z Kwaremontu první, bývá nejsilnější. Tadej byl dneska ten nejsilnější,“ uznal van der Poel bez hořkosti.

V závodě, kde každé kolo bolí a kde asfalt střídá žulové peklo, není prostor na výmluvy. Van der Poel během závodu sice havaroval, ale ani na okamžik se neschoval za omluvy. „Měl jsem štěstí, že jsem se nezranil. Ale výsledek by byl stejný. Nebyl jsem dost dobrý,“ řekl upřímně.

Jeho otec Adrie, sám vítěz Flander z roku 1986, vnímal moment havárie jako potenciálně klíčový. Syn ale odmítl hledat alibi. Ačkoliv o rekord nepřišel vlastní vinou, přijal to jako součást cyklistického řemesla. A hrdě dodal: „Kdo ví, jestli ten čtvrtý titul někdy přijde. Ale i tak jsem hrdý.“

Byl by hloupý, kdyby nezkusil ovládnout i Peklo severu

Mezitím Pogačar rozdával radost. Nejen fanouškům, ale i svému týmu, který makal od úvodních kilometrů s jediným cílem – položit základ pro rozhodující úder. A ten přišel přesně podle plánu. Slovinec s ledovým klidem ovládl Oude Kwaremont a zlomil favorita jako větev.

„Ten okamžik? To byl hřeb závodu. Zlomil to. Doslova. Jako když se láme suchá větev,“ jásal expert České televize Petr Benčík. A nebyl sám, kdo si užíval mistrovství všestranného Slovince.

Pogačar totiž není jen klasikář. Umí vyhrát i časovky, horské etapy a celé Grand Tour. „Jediný, s kým ho můžeme srovnávat, je Eddy Merckx,“ prohlásil Alberto Contador pro Eurosport. Ač sám legenda, uznal: „Já jsem na kostky nikdy nejezdil. Tadej může vyhrát všude.“

Slovinec má už osm monumentálních vítězství. A chuť přidat deváté? Obrovskou. Za týden ho čeká Peklo severu – Paříž-Roubaix. „Jasně, je to jiný závod. Ale s formou, kterou mám, bych byl hloupý to nezkusit,“ usmál se Pogačar.

Na pódiu ho doprovodil Dán Mads Pedersen. I on touží po Roubaix a i on ví, že s Tadejem v pelotonu je jakékoli vítězství těžší. „Když je Tadej ve svém módu, prostě se nedá nic dělat,“ řekl s respektem. Přesto dojel druhý – i díky obětavosti týmového kolegy Stuyvena.

A pak tu byl ještě jeden příběh. Wout van Aert, čtvrtý muž pořadí, ukázal, že neztratil nic ze své síly. Po zklamání z Dwars door Vlaanderen si spravil chuť a i když těsně minul pódium, nevzdal se. „Tvrdá práce se vyplatila. A Roubaix? To bude moje chvíle,“ navnadil své příznivce.