- Jan Matas ,
- 04. 07. 2024
top zprávy
Je to kruté. Příliš kruté. Stejně jako tenhle sport. Zatímco ještě před sobotní odvetou s Alexem Pereirou vidělo celé Česko Jiřího Procházku zpátky na pozici krále UFC, po ní se éterem šíří slova o tom, že by už měl radši skončit.
Nic takového se však nestane, ostatně k tomu není žádný důvod. Český samuraj pořád patří k nejlepším na světě. Stále má toho hodně co nabídnout. Zároveň je ale třeba říct, že o titul UFC bojoval třikrát a pokaždé zůstal dost za očekáváním. Dokonce i ve chvíli, kdy se mu povedlo ho získat. Aby to příště bylo jiné, musí umět potlačit sám sebe. A dobře to ví.
Šest zápasů. Takovou porci už v UFC absolvoval BJP, který za moře dorazil coby šampion prestižního japonského Rizinu. Získat pás si dal za cíl i v nejlepší lize světa a splněno měl nečekaně brzy. Už jeho třetí výhra byla titulová. Vítězstvím nad Gloverem Teixeirou si zajistil nesmrtelnost, to v bitvách s jeho žákem se mu zatím vůbec nedaří. Dvakrát bojoval s Pereirou o svatý grál, dvakrát padl, podruhé navíc dost zničujícím způsobem. Už není možné říct, že měl zkrátka jenom smůlu.
Když se navíc ohlédnete za Procházkovou jízdou v UFC, statistika 4-2 je sice krásná, leč matoucí. Ve skutečnosti by to mělo být spíš 3-3. I když totiž Procházka nad Teixeirou vyhrál a získal jeho pás, po celý zápas tahal za kratší konec provazu. Úspěšná submise půl minuty před koncem byla šokem i vysvobozením. Určitě ale ne zaslouženým vyústěním bitvy.
Je vážně k zamyšlení, že když Procházka v UFC o titul nešel, pokaždé z toho byl nádherný zápas, oslnivé vítězství. Postupně sestřelil Volkana Oezdemira, Dominicka Reyese i Aleksandara Rakiče. A byť každého z nich sejmul už ve druhém kole, nejdřív je prostě uhnal, dostal do chaosu. Tedy přesně tam, kde se cítil vždycky nejsilnější.
V titulových zápasech svou největší zbraň ale ztrácí. Respektive nemá šanci ji využít. Ať už bojoval s Teixeirou či dvakrát čelil Pereirovi, v kleci to vypadalo takřka stejně. Procházka tlačil, hledal skuliny. Ledově klidní Brazilci se ale nezbláznili. Trpělivě si jeli tu svou a pro Čecha to byl obrovský problém. Souboj s Gloverem otočil, protože měl velkou kliku a tehdy dvaačtyřicetiletý veterán byl už na pokraji sil, na poslední chvíli zpanikařil. Jeho svěřenec Pereira ale nepanikaří vůbec nikdy. Je jedno, jestli jde zrovna na záchod či do klece, uvnitř sebe se cítí pořád stejně. Prostě vykoná potřebu, splní úkol. S lehkostí, jako by to byla ta nejsnazší věc na světě.
Pokud chce být Procházka lepší než on, musí dokázat potlačit své já. Naučit se v kleci nebláznit za každou cenu. Nechodit do bitek s rukama dole, hlavně se naučit vyčkávat. Upřednostnit výsledek před tím, jakým způsobem ho chce dosáhnout. A je skvělé, že si to uvědomuje i on sám.
"Musím se vyvinout. Dosáhnout další úrovně, nebo už nikdy nezápasit," napsal on sám na Instagram krátce po víkendové porážce. "Je to jednoduché. Musím být silnější, to je ta cesta. Děkuji, vidíme se v gymu," dodal jedním dechem.
Je paradoxní, že co ho dostalo až na vrchol, ho z něj nyní vlastně sráží. Není ale pravda, že by mu Pereira byl odskočený. Je to jeden z největších zabijáků na planetě, ale to Procházka taky. Jenže ledový klid chaosem prostě neprorazíš. Musíš najít jinou cestu a jsem si jistý, že BJP ji najde. Vrátí se silnější. I kdyby to mělo zabrat pár let, dokáže se upgradovat na vyšší level. A to je ještě víc než titul šampiona.
