Těžké rozhodování pro Djokoviče. Zranění a mizerná zápasová praxe mohou zhatit jeho pařížský sen

• Šokující porážka od dvacetiletého chorvatského talentu Dina Prizmiče hned v úvodním zápase v Římě
• Hrozba obrovského nedostatku herní praxe na antuce před nadcházejícím French Open
• Přetrvávající zdravotní komplikace a hluboká frustrace z narušené turnajové přípravy
• Naděje na zisk vytouženého pětadvacátého grandslamu se po famózním lednovém finále v Austrálii tenčí
• Zesilující spekulace o možném vynechání pařížského antukového vrcholu a přesunu pozornosti výhradně na Wimbledon

Hořké vystřízlivění a rozmazané pařížské cíle

Květnová porážka v úvodním klání na prestižním italském turnaji od dvacetiletého chorvatského mladíka Dina Prizmiče představovala pro vycházející hvězdu absolutní životní milník. Svrhnout vlastní idol v takto sledovaném duelu se zkrátka nepoštěstí každý den. Na druhé straně sítě ovšem tento nečekaný výsledek vrhl obrovský stín pochybností na vyhlídky srbského fenoména před vrcholem antukové sezony na dvorcích Rolanda Garrose.

Slavný rodák z Bělehradu sice urychleně potvrdil, že před bitvou o Paříž již neplánuje start na žádném dalším přípravném podniku, čímž dává – podobně jako v minulosti – přednost klidnému tréninku přímo v dějišti turnaje. Chybějící zápasová praxe ho však v úvodních kolech učiní nebývale zranitelným. Srbský vládce sice dokáže na grandslamech vždy přepnout na vyšší úroveň soustředění, avšak tenisová historie zkrátka nepamatuje jediného hráče, který by dokázal opanovat jeden z nejnáročnějších turnajů světa s takto zredukovaným herním harmonogramem.

Drtivý zub času a slábnoucí naděje

Když k aktuální zápasové mizérii připočteme nadcházející devětatřicáté narozeniny, které ikona oslaví koncem května, vyvstávají další logické otazníky. Přitom ještě v lednu nechal legendární tenista vzpomenout na své absolutně nejlepší roky, když na Australian Open dokázal v dechberoucí pětisetové bitvě senzačně zdolat Jannika Sinnera a probojoval se až do finále. Tento fenomenální melbournský úspěch tehdy rozehnal veškeré pochybnosti o tom, zda dokáže na těch největších scénách nadále vzdorovat elitním jménům současnosti.

Původní optimismus se ovšem v posledních měsících razantně vytratil. Od zmíněného lednového tažení v Austrálii odehrál srbský gigant pouhé čtyři soutěžní duely. Taková bilance představuje před akcí, na které je k celkovému triumfu zapotřebí ovládnout sedm nesmírně vyčerpávajících pětisetových zápasů, brutální hendikep. Cesta k překonání absolutního rekordu Margaret Courtové se tak momentálně zdá být mnohem snazší a reálnější na slavné londýnské trávě.

Radikální řez jako šance na historickou nesmrtelnost?

Odborníci proto stále hlasitěji skloňují možnost odvážného a vcelku nečekaného strategického tahu. Pokud by se slavný Srb z pařížského klání definitivně odhlásil, získal by celý měsíc k dobru na pečlivou přípravu a adaptaci na travnatý povrch. Odtud by na konci června mohl zaútočit na vyrovnání rekordu v podobě osmého wimbledonského titulu z All England Clubu, přičemž herní praxi by mohl nabrat například v německém Halle nebo londýnském Queen's Clubu.

Všechny plány však neustále hatí zrádné zdraví. „Abych byl upřímný, není to vůbec ideální příprava,“ posteskl si Djokovič na tiskové konferenci bezprostředně po šokující porážce s Prizmičem. „Už si vlastně ani nepamatuji, kdy jsem naposledy v posledních letech nastupoval do turnaje bez nějakých fyzických nebo zdravotních komplikací. Vždycky se něco objeví. Je to jakási nová realita, se kterou se zkrátka musím vyrovnat.“

Vzápětí přidal i další úvahy o svém současném údělu: „Je to frustrující. Zároveň je to ale moje rozhodnutí, že v takovém stavu a za těchto podmínek chci stále hrát. Je to zkrátka tak, jak to je.“ Vzhledem k tomu, že se jedná o rok, který může být jeho vůbec posledním v reálném boji o grandslamovou slávu, musí své šance pečlivě zvažovat. Nucené vynechání French Open zkrátka už nepůsobí jen jako pouhá a divoká spekulace.

Bolestivé vystřízlivění na antuce. Srbská legenda prožívá nevídané trápení