Pogačar ovládl Tourmalet a vede Tour, jeho dominance ale vyvolala pochybnosti

• Tadej Pogačar vyhrál šestou etapu Tour de France po sólo úniku na Tourmaletu
• V cíli v Gavarnie-Gèdre měl na druhého Jonase Vingegaarda náskok 2:38 a převzal žlutý dres
• V celkovém pořadí vede před Dánem o 2:42, na Tourmaletu navíc překonal traťový rekord
• Jeho dominance vyvolala na sociálních sítích vlnu narážek na doping a Lance Armstronga
• Proti Pogačarovi ovšem neexistuje žádný důkaz a nikdy neměl pozitivní test

Demonstrace síly, která obrátila náladu

Slovinský cyklista Tadej Pogačar ve čtvrteční šesté etapě Tour de France rozdrtil konkurenci. Zaútočil už ve stoupání na Tourmalet, sólo dojel do Gavarnie-Gèdre a v cíli měl na svého arcirivala Jonase Vingegaarda k dobru dvě minuty a 38 sekund. Úřadující mistr světa převzal žlutý dres a v celkovém pořadí nyní vede před Dánem o 2:42. Na Tourmaletu navíc překonal traťový rekord o víc než dvě minuty. Z pohledu výsledků šlo o bezchybnou ukázku dominance.

Právě její dokonalost ale začala pracovat proti němu. Pod příspěvky oslavujícími Pogačarův výkon se během několika hodin objevily stovky reakcí, v nichž fanoušci připomínali nejtemnější kapitolu profesionální cyklistiky. Nešlo už jen o obvyklé poznámky, že je letošní Tour po šesti etapách rozhodnutá. Část diskutujících začala Slovince srovnávat s někdejším americkým šampionem Lancem Armstrongem a jeho érou systematického dopingu. „Takovou dominanci jsme už viděli. A pokaždé to nakonec skončilo cyklistou, který jel na šťávě," napsal jeden z fanoušků. Jiný jen ironicky přidal emotikon injekční stříkačky.

Paradox dokonalého jezdce

Pogačarova situace je přitom svým způsobem paradoxní. Jezdí útočně, závodí po celou sezonu, neomezuje se jen na Tour a nabízí přesně ten styl, po kterém fanoušci dlouho volali. Zároveň je ale tak dominantní, že u části publika překročil hranici, za níž se obdiv mění v podezření. „Začíná to působit až příliš povědomě, jako devadesátá léta a začátek nového tisíciletí," postřehla jedna z divaček, která zároveň přiznala, že má Slovince ráda. Připomněla ovšem, že ani Armstrong nikdy neměl pozitivní test.

Právě jeho případ dodnes vysvětluje, proč část fanoušků nevnímá negativní test jako definitivní odpověď. Američan byl po vyšetřování antidopingové agentury zbaven všech sedmi titulů z Tour de France z let 1999 až 2005 a v roce 2013 se po dlouhém popírání k dopingu přiznal. V reakcích se objevovala i jména dalších usvědčených jezdců a Pogačarovi někteří rovnou přidělovali posměšné přezdívky.

Hlasy rozumu i tíha minulosti

Ne všichni ovšem Slovince odsuzovali. Část fanoušků upozorňovala, že mimořádně jel i Vingegaard, který rovněž výrazně překonal dřívější srovnávací časy. „Takže Pogačar něco bere, ale Vingegaard, který byl také o minutu a půl rychlejší, ne?" ptal se jeden z nich. Jiní připomínali, že Pogačar patřil k výjimečným talentům už jako junior a mezi elitu vstoupil prakticky okamžitě, a že případné rozšířené podvádění by se stěží týkalo jen jednoho jezdce.

Nejlépe rozporuplnou náladu vystihl další z diskutujících. „Na jednu stranu doufám a věřím, že je prostě hříčkou přírody. Jenže kvůli historii cyklistiky ve mně zůstává pochybnost, která mi brání jeho velikost plně ocenit. A to je opravdu smutné," napsal. A přesně v tom tkví jádro celé debaty. Proti Pogačarovi nebyl předložen žádný důkaz o dopingu a jeho výkon nelze označit za podvod jen proto, že byl mimořádný. Profesionální cyklistika si ovšem následky vlastní minulosti nese dál.

Vuelta a España 2026: Kompletní program, etapy, trasa, favorité, česká stopa a kde sledovat živě