Glosa: Sparta platí daň za úspěch. Vyléčit se znamená i popřít vlastní já

Že Spartu v play off znovu zradil sedmý zápas série, pro nikoho nemůže být překvapení. V historii samostatné české soutěže ho prohrála už posedmé, ovládnout ho nedokázala ještě nikdy. To je zcela tristní vysvědčení. Jasná obžaloba, že hlavní problém mužstva je v hlavě.

Potvrdil to i rozhodující semifinálový zápas s Kometou (1:3). Od chvíle, co hosté vstřelili první gól, byla Sparta křečovitá, i přes střeleckou převahu kupila děsivé kupy. Takové si v play off nemůžete dovolit. Už vůbec ne v utkáních, ve kterých jde o vše.

“Podle mě jsme ale sérii prohráli už v prvním zápase. Nenašel jsem totiž způsob, jak naše mužstvo nachystat způsobem, jakým bylo připraveno na čtvrtfinále proti Třinci. Tam z nás přímo sršelo, jak moc si za tím jdeme, tady to tak ale nebylo. Vnímám zodpovědnost za to, že jsme na tu sérii nebyli mentálně připravení,“ soukal ze sebe trenér Pavel Gross krátce po vyřazení.

Předně je třeba tahle slova ocenit. Vyzdvihnout, že charismatický trenér dal hlavu na špalek, že se označil za viníka toho všeho. Znamená to ale, že ze Sparty nevymačkal všechno? Že hráči nešli za vítězstvím tolik jako soupeř? Ne úplně. Sparta vyhrát samozřejmě chtěla, jen zas a znovu nedokázala přepnout do módu play off. Ve čtvrtfinále tedy ano. To ale bylo hodně dáno tím, kdo stál proti ní. 

Třinečtí Oceláři třikrát v řadě vyšoupli Spartu z play off. Třikrát v řadě jí ukončili sezonu, aby sami čtyřikrát dokráčeli až na vrchol. Bylo jasné, že se Grossovi svěřenci přerazí, aby tuhle černou můru ukončili, jejich nasazení bylo zcela v pořádku. O dalších aspektech hry už se to ale říct nedá. Na to, že narazil první tým základní části na desátý, byla série naprosto vyrovnaná, konečný stav 4:1 pro Pražany dění na ledě dost zkresluje.

Sparta to měla brát jako vztyčený prst. Jako befel, že v semifinále musí být ještě mnohem lepší, místo toho došlo ale k uchlácholení. Sám Gross přiznal, že do toho Sparta začala šlapat až v zápase číslo čtyři, kdy už Brno bylo ale rozjeté. Přesvědčené o tom, že favorita vyřadí, což se o víkendu stalo realitou.

Že tohle Gross dopustil, by ho mělo stát místo, spolu s ním se budou nejspíš pakovat i veteráni Formana se Sobotkou. O flek se musí bát také Špaček, Najman, Kousal, Kryštof Hrabík či brankář Kovář, výpověď možná dostane i spousta dalších.

Souhlasím s tím, že spíš než další hvězdy by měla Sparta přivést bojovníky ochotné cedit krev, tak jednoduché to ale vážně není. Ještě větším úkolem než získat titul je totiž pro Spartu udávat trendy mimo led. Vyprodávat O2 arenu, nabízet doma zábavu podobnou té z NHL. To všechno se klub naučil na jedničku. Svým marketingem je všem odstřelený, zrovna v play off mu to ale vážně nepomáhá.

Vysvětlení je jednoduché. Zatímco kluby jako Třinec, Vítkovice, Brno či Hradec si mohou dovolit hrát tak, aby jejich výkonnost v play off gradovala, Sparta ani Pardubice tenhle luxus vážně nemají. Podívejte se na Východočechy. Byť po 52 kolech skončili jako třetí, za svou hru i výsledky se stali terčem zasloužené kritiky, většině fanoušků byli po tu dobu právem pro smích.

U Sparty by to bylo ještě horší. Kdyby se základní částí protrpěla, i Gross by byl už dávno odvolán, fanoušci by nechodili a kromě sportovního průšvihu by se teď asi řešil i ten ekonomický. Je to hodně zjednodušeno, význam ale zůstává stejný. Sparta zkrátka musí bavit. Musí kralovat už v základní části. Je to pro ni minimálně stejně důležité jako v play off.

To samozřejmě neomlouvá, že v něm sparťané tak zhasínají, jen je to další střípek do mozaiky. Těžce se totiž přepíná do módu, v němž prostě nehrajete, který po vás několik měsíců nikdo nechce. Platí vás za krásu a play off je hlavně o boření. A také o tlaku. Pardubice ho ze sebe sňaly a teď září, Sparta byla pod obřím a je ze hry venku. Překvapení to však vážně není.

Voženílek otevřeně: Extraliga je tvrdší, Švýcarsko náročnější. A návrat? Jen fáma