Voženílek otevřeně: Extraliga je tvrdší, Švýcarsko náročnější. A návrat? Jen fáma

Zklamání z výsledku, ale posun v kariéře. Ve Švýcarsku je to jiný svět

Když loni zvedal nad hlavu pohár pro mistra extraligy i zlatou medaili z mistrovství světa, působil neporazitelně. Jenže nová sezona Daniela Voženílka přenesla do jiného tempa. Přestup do bohatého švýcarského klubu EV Zug zatím neznamenal ani titul, ani pohodu.

„Šel jsem do Švýcarska kvůli tomu, abych si dokázal, že mohu vyhrát pohár i někde jinde. Což se vůbec nepovedlo, ještě mám příští rok další pokus…,“ přiznává Voženílek.

Přísný režim a tlak na cizince. V Zugu vládnou jasná pravidla

Zug patří mezi nejambicióznější švýcarské kluby. A i když tým vypadl už ve čtvrtfinále, očekávání zůstávají obrovská. „V Zugu dvakrát vypadli v semifinále, takže už tam tlak na vítězství byl. Každý rok před sezonou mluví o finále jako jasném cíli,“ vysvětluje.

A přidává důležitý pohled na roli cizinců: „Když tuhle roli neplníte, tak jste celkem na odstřel.“ V konkurenci až sedmi importů musel přijmout fakt, že některé zápasy neodehraje.

„Straňas je můj hodně dobrý kamarád.“ Série proti Davosu nebyla příjemná

Zug vypadl ve čtvrtfinále proti Davosu, za který nastupují další Češi, včetně Radima Zohorny nebo Matěje Stránského. „Popravdě? Já jsem si je do play off moc nepřál, Straňas je můj hodně dobrý kamarád. Nerad hraju proti známým,“ říká Voženílek.

K samotné sérii ale moc dobrých slov nemá: „Z naší týmové strany byla hodně špatná. Prohra 0:4 ve čtvrtfinále je velký propadák.“

Rozhodčí, širší led, víc bruslení. A méně agresivity

Švýcarská liga je jiná – méně tvrdá, zato rychlejší. „Švýcarská liga není tolik agresivní jako v Česku, kde se pořád pošťuchujete. To tam vůbec není, rozhodčí hned vylučují. Za bitky jsou suspendace a pokuty,“ popisuje rozdíly.

Navíc se Voženílek potýkal s reputací: „Jakmile získáte horší reputaci, už se jí těžko zbavujete. Některá vyloučení ani neměla být.“

A další rozdíl? Širší kluziště. „Na užším kluzišti je to podle mě rychlejší a zábavnější… Ale každému sedí něco jiného,“ dodává.

Rodinné stěhování, fámy o Třinci a nové začátky

V lednu se rozšířila fáma, že se Voženílek vrací zpět do Česka. Důvod? Manželka s dětmi se vrátila domů dřív. „Jo, zaslechl jsem o tom, někde to psali. Paní odjela s dětmi už před Vánocemi domů a někdo si to vyložil tak, že bych se mohl vracet do Česka,“ směje se dnes Voženílek.

Pravda byla jinde. „Ze školy uvolnili syna, přestoupil do české školy. První týden byl hektický… Pak už jsem ale chodil do posilovny a byl jsem na nějakých ledech v Pardubicích.“

Nešlo o peníze. A extraliga? Je podceňovaná

Voženílek připouští, že finance sehrály roli, ale nebyly rozhodující. „Nemám v Zugu třeba dvojnásobek toho, co bych měl v Česku. Určitě to nebyla hlavní motivace.“

A pokud ho něco mrzelo, pak to byla přezíravost vůči české extralize. „V zahraničí tolik nevidí, jakou máme kvalitní soutěž. Myslím, že jsou potřeba úspěchy v Lize mistrů nebo na mezinárodní scéně.“

Olympiáda? Možná z tribuny. Ale repre srazy pořád dávají smysl

O hrách v Itálii zatím nepřemýšlí: „Máme spoustu skvělých kluků v NHL, takže jsem nad tím ani nepřemýšlel. Ale ze Zugu to nebudu mít daleko, takže bych se mohl přijet podívat. A ještě uvidíme, v jaké roli.“

A s reprezentací nekončí. „Trenéři mají výborné postřehy k detailům, v zápasech hrajeme aktivně, přímočaře. Je to vždycky zábava.“

Daniel Voženílek možná nevyhrál titul, ale jeho švýcarská mise ještě neskončila. A jestli něco ukazuje tahle sezona, pak to, že v hokeji není nic dané – kromě toho, že dobrý hráč pozná svoji hodnotu nejen podle gólů, ale i podle toho, co se naučí.

Z Bostonu do tropů: Marchand skóroval za Panthers a hned stihl urazit spoluhráče