- Petr Zajíc ,
- 12. 05. 2026
Rozpálený asfalt, litry potu a... kravský hnůj. Cyklistický peloton aktuálně nedecimují vyčerpávající horská stoupání, nýbrž silná bakteriální nákaza ze znečištěných venkovských silnic, která proměnila úvodní etapy slavného závodu v nefalšovaný boj o holé přežití.
Představa profesionální cyklistiky obvykle evokuje nablýskané stroje a nadlidské fyzické výkony. Realita uplynulých dní ovšem připomíná spíše mimořádně hloupý vtip. Nedávný belgický podnik Famenne Ardenne Classic nabídl zúčastněným namísto oslavných fanfár pořádnou dávku neutuchajícího utrpení. Trasa vedoucí napříč deštěm zkrápěným Valonskem se změnila v regulérní bahenní lázeň. Účastníci museli opakovaně projíždět extrémně znečištěnými úseky, kam vytrvalý liják spláchl z okolních pastvin značné množství zvířecích exkrementů.
Právě tahle páchnoucí břečka odstartovala dominový efekt naprosté sportovní katastrofy. Podle závěrů ošetřujících lékařů a informací britského webu Cycling Weekly si řada závodníků z farmářských silnic odvezla zákeřnou bakterii Campylobacter. Mikroskopický nepřítel, který u běžné populace standardně vyvolává těžkou gastroenteritidu, křeče a nebezpečnou dehydrataci, dokáže i ten nejlépe trénovaný organismus naprosto ochromit. Rozsah celého maléru bez okolků potvrdil hlavní sportovní ředitel Maxim Bouet. „Polovina pelotonu byla úplně nemocná,“ pronesl zděšeně při pohledu na své svěřence, z nichž někteří museli vyhledat nemocniční péči a dlouhé dny nemohli pozřít jediné pevné sousto.
Když se elitní seskupení přesouvalo na velkolepý start letošního Gira d'Italia do bulharských končin, stáli manažeři před obrovským dilematem. Měli nechat doma svou absolutně největší hvězdu? Závodník Arnaud De Lie sice před několika dny slavnostně zvedal ruce nad hlavu po triumfu na oné proklaté jarní klasice, ovšem nyní připomínal spíše chodící stín. Stájoví šéfové nakonec přistoupili k obrovskému riziku a na startovní čáru poslali zcela zjevně indisponované jezdce.
Tragické následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Cyklista Milan Menten se už během úvodních rovinatých kilometrů extrémně trápil a nezadržitelně se propadal hluboko na chvost celkového pořadí. Zatímco jeho mladší týmový kolega zoufale ztrácel dech při sebemenším náznaku prudšího stoupání, on sám musel po včerejším zničujícím dojezdu do italské Cosenzy svou bolestivou agónii nadobro ukončit.
„Zkrátka nebylo možné dělat absolutně nic jiného, než jenom přežívat. Jakmile jsem se zkusil do pedálů opřít trochu víc, okamžitě jsem prostě odpadl,“ svěřil se naprosto vyčerpaný Menten. Do cílového města se tak nepodívá on ani talentovaný De Lie, jehož trýznivá cesta se uzavřela už v průběhu čtvrtého dějství.
S odstupem několika dní i samotní závodníci otevřeně přiznávají, že sázka na obrovské sebezapření představovala zásadní chybu. „Když se na celou tu situaci podívám takhle zpětně, opravdu to nebylo vůbec správné rozhodnutí,“ posypal si popel na hlavu předčasně odstupující osmadvacetiletý rohovník silnic. Zároveň ovšem férově připustil, že vedení nemělo příliš na výběr, jelikož nákaza hromadně kosila i připravené náhradníky. „Myslím si, že ta zákeřná bakterie z mého těla prostě pořád nezmizela. Tělo vůbec nepřijímá žádné jídlo a veškerá únava se v něm jenom hromadí,“ popisoval své doznívající fyzické strádání.
Totální kolaps zažívacího traktu zhatil veškeré pečlivě budované plány. Zkušený sportovní manažer Kurt Van de Wouwer proto odmítl vytvářet složité výkonnostní analýzy a celou blamáž shrnul do mrazivě přesného hodnocení. „Když zkrátka někdo před pouhým týdnem vyhraje těžký závod a o devět dní později není fyzicky schopný ani dokončit etapu, jasně víte, že je zkrátka něco hodně špatně,“ uzavřel smutnou kapitolu rázný funkcionář. Kolik dalších nedobrovolných obětí si neviditelný venkovský nepřítel v průběhu náročného ročníku ještě vyžádá?
Úleva po balkánském pekle. Vingegaard ostře kritizuje kluzké silnice i hluk na hotelech