- Jan Matas ,
- 07. 05. 2026
top zprávy
Vyhrává monumenty, Grand Tours i etapy tak samozřejmě, až člověk skoro zapomene, že i Tadej Pogačar je pořád jen člověk. Jenže právě teď to začíná vypadat, že slovinský fenomén nehoní jen vítězství, nýbrž cyklistickou nesmrtelnost...
Další důkaz přidal minulý týden na Tour de Romandie, kde získal už 117. vítězství kariéry a zároveň jubilejní dvacátý celkový triumf v etapovém závodě. A hlavně si odškrtl další velké jméno v seznamu podniků, které chce během kariéry ovládnout.
"Ještě zbývá spousta velkých závodů. Ale pojďme jeden po druhém a uvidíme, kam až se dostaneme," prohlásil Pogačar po triumfu ve Švýcarsku.
A přesně to je momentálně největší příběh jeho kariéry. Nejde už jen o to vyhrávat pořád dokola Tour de France nebo Lutych. "Pogy" si zjevně usmyslel, že než jednou skončí, chce "vyčistit" celý cyklistický svět. Monumenty, týdenní etapáky, grand Tours, rekordy, prostě všechno.
Dokonale to ukazuje jeho letošní program. Po jarních klasikách skočil prakticky rovnou z triumfu na Liège–Bastogne–Liège do Romandie, kam dokonce letěl soukromým tryskáčem méně než 48 hodin po vítězství v Belgii. Závod, který nikdy předtím nejel a možná už ani nikdy nepojede, si prostě přišel odškrtnout...
A nebyla to náhoda. V červnu ho čeká premiéra na Tour de Suisse, což je další dílek do skládačky. V historicky nejprestižnější skupině týdenních etapových závodů mu po Romandii zbývají už jen dva nevyhrané podniky: Tour de Suisse a baskické Itzulia.
Právě Baskicko ale může být problém. Pogačar tam naposledy startoval v roce 2021, kdy skončil třetí za krajanem Primožem Rogličem a budoucím rivalem Jonasem Vingegaardem. Od té doby dal přednost kostkám a klasikám typu Tour of Flanders nebo Paris–Roubaix.
A právě Roubaix dnes působí jako jeho největší cyklistická posedlost. Slovinec už vyhrál všechny monumenty kromě jediného. Má pět triumfů na Il Lombardia, čtyři na Lutychu, třikrát ovládl Flandry a letos konečně prolomil prokletí na Milan-San Remo. Chybí jediné: Peklo severu.
Na Roubaix byl druhý v letech 2025 i 2026 a znovu ukázal něco téměř absurdního. Jezdec, který dominuje Tour de France, je zároveň schopný bojovat na brutálních kostkách s klasikářskými monstry. Jenže právě tam narazil. Letos ho ve sprintu porazil Wout van Aert.
A možná právě proto je Roubaix tak fascinující. Protože je to jeden z mála závodů, který Pogačara ještě úplně nepokořil.
Jenže seznam nekončí. Ve sbírce Grand Tours mu stále chybí Vuelta. Tour de France už vyhrál čtyřikrát, Giro ovládl při svém debutu v roce 2024, ale Vueltu od třetího místa v roce 2019 nejel. Letos ji zřejmě znovu vynechá kvůli mistrovství světa v Montrealu, kde může zaútočit na třetí duhový dres v řadě.
A pak jsou tu rekordy. V létě může vyrovnat historický rekord pěti triumfů na Tour de France, který drží legendy jako Eddy Merckx, Bernard Hinault, Jacques Anquetil a Miguel Indurain.
Na Tour už navíc nasbíral jednadvacet etapových vítězství. Historické maximum drží Mark Cavendish s pětatřiceti etapami a i když to zní šíleně, matematicky to pro něj vůbec není nemožné.
V monumentech je momentálně druhý historicky s třinácti triumfy. Před ním už je jen Merckx s devatenácti.
Čas je navíc pořád na jeho straně. Je mu teprve 27 let. Cyklistika tak už dávno neřeší, jestli je Pogačar nejlepší jezdec současnosti, nyní se začíná řešit něco mnohem většího...
