- Petr Zajíc ,
- 20. 04. 2026
top zprávy
Cyklistika umí být krásná. Nekonečné stoupání, šílené sjezdy, souboje na hraně lidských možností. Jenže zatímco na silnici se jede naplno, v zákulisí jako by se brzdilo...
Profesionální cyklistika dnes stojí na zvláštním rozcestí. Na jedné straně strhující sport s obrovskou historií, na druhé byznys, který působí křehce a často odmítá změnu. A právě to začíná být problém.
Mnozí fanoušci i lidé uvnitř pelotonu si uvědomují, že bez vývoje hrozí stagnace. Nápady na reformy přitom existují dlouhodobě, od nových formátů závodů, až po změnu ekonomického modelu. Jenže místo posunu přichází spíš spory, mocenské hry a zablokované projekty.
Jedním z nich byl i ambiciózní plán One Cycling, který měl propojit týmy a organizátory a vytvořit nový, modernější systém generující více peněz. Projekt ale narazil na odpor Mezinárodní cyklistické unie (UCI), která si chce reformy řídit sama.
UCI nyní rozjela konzultaci, do které zapojila tisíce subjektů z celého světa. Cíl je jasný: zvýšit atraktivitu cyklistiky a najít cestu, jak ji posunout dál. Jenže otázka zní: není už trochu pozdě?
Zatímco sporty jako Formule 1, NBA nebo fotbal se mění a rostou, cyklistika se často drží tradic. Jiné sporty se otevřeně berou jako zábava i byznys zároveň, generují miliardy, pracují s fanoušky a nebojí se inovací.
Cyklistika naopak zůstává "zdarma". Fanoušci stojí u silnice bez vstupného, sport financují nepřímo přes reklamu, televizi nebo nákup vybavení. Je to romantické, ale čím dál tím méně udržitelné.
Zatímco příjmy stagnují, náklady rostou. Týmy mají rozpočty kolem 30 milionů eur, platy jezdců stoupají, ale zisky často nepřicházejí.
"Pokud se sport nebude vyvíjet, stane se z něj relikt," varuje bývalý jezdec Michael Woods.
Problém je i ve struktuře. Cyklistika není jednotný celek. Organizátoři závodů, týmy i samotná UCI často tahají každý jiným směrem.
Například Tour de France generuje až 80 % mediální hodnoty celého sportu. Bez něj by cyklistika ztratila velkou část svého vlivu. Zároveň to ale vytváří obrovskou nerovnováhu.
"Týmy mezi sebou bojují, organizátoři bojují s týmy, všichni bojují s UCI. Jenže to není náš soupeř. Naším soupeřem je jiná zábava, Formule 1, Netflix," říká manažer EF Education Jonathan Vaughters.
Právě on patří mezi ty, kteří volají po zásadní změně. Ideálně po vytvoření jednotné struktury, kde by týmy i organizátoři byli partnery a společně budovali hodnotu sportu, podobně jako v amerických ligách nebo ve fotbale.
Zatím je to však spíš představa než realita...
