- Jan Matas ,
- 07. 04. 2025
top zprávy
Alexandr Ovečkin udělal to, co se zdálo být ještě pár let zpět téměř nemožné. Přeskočil Waynea Gretzkyho a je z něj největší kanonýr v dějinách NHL. Jenže v jeho očích to pořád nestačí. Tohle není konec příběhu. Tohle je teprve třetí dějství...
Na prahu čtyřicítky má Ovečkin tři sny. Ani jeden se neodehrává v zámoří. Ani jeden se nedá změřit statistikami.
První? Návrat do Dynama Moskva. Tam, kde to všechno začalo. Modrobílý dres, domov, rodina, vlastní lidé. V rozhovoru pro Sport Express už řekl naplno: „Vrátím se. Jakmile mi to zdraví dovolí.“ Washington miloval, ale Moskva je krev. A klid po rekordní bouři si chce užít tam, kde ho znají jménem, ne jen číslem na dresu.
Druhý sen je starý jako on sám. Zlato z olympiády. Mistrovství světa má, Stanley Cup taky. Ale zimní olympiáda? Tři pokusy, tři zklamání. Turín, Vancouver, Soči. A pak ticho. NHL do Pchjongčchangu hráče nepustila, a Ovečkin to tehdy okomentoval stručně a syrově: „Je to na h*vno.“ Pro něj je olympiáda víc než pohár. V Rusku se medaile v národním dresu počítají jinak – s vášní, srdcem, slzami. A právě tam chce ještě jednou zazářit. Ve finále. S hymnou. Se zlatem. Víte ale jak to je s účastí Ruska...
A pak je tu třetí kapitola. Ta nejodvážnější. Kreml. Nebo alespoň ministerské křeslo. Jeho otec Michail kdysi řekl, že se jeho Saša jednou stane ministrem sportu. Vtip? Možná. Ale v době, kdy je Ovečkin v Rusku oslavovaný jako národní poklad, už se nezdá nic nemožné. Vztahy s prezidentem Putinem nikdy neskrýval. Na Instagramu má dodnes jejich společnou fotku. Nezmizela ani po invazi na Ukrajinu. Ani po jeho váhavém vyjádření „válku nechci“. NHL to přejela mlčením. Fanoušci tleskají rekordům. A Kreml? Ten mu možná mezitím připravuje kancelář.
