Na tréninku reprezentace se objevilo neznámé jméno. Ani bych nepoznal, že do týmu nepatří, uvedl Kondelík

V pondělí měl dvacetiletý hokejový útočník David Varvařovský možnost si déle pospat, jelikož jeho denní rozvrh byl tentokrát volnější. Kolem poledne, když se konečně probudil a sáhl po mobilu, objevil na displeji několik zmeškaných hovorů od svého trenéra z karlovarského juniorského týmu. Jakmile trenérovi zavolal zpátky, čekalo jej překvapení, které ho vyvedlo z míry – měl se za pár hodin dostavit do tréninkové haly Energie na sraz seniorské reprezentace, kterou vede kouč Radim Rulík, aby se zúčastnil příprav na turnaj Karjala. „Jak jsem byl chvilku po probuzení, tak jsem z toho byl docela v šoku a v první chvíli jsem nevěděl, jak na to reagovat,“ přiznal Varvařovský, který měří téměř dva metry.

Nejdřív si dokonce myslel, že jde o vtip. Zanedlouho však pochopil, že je situace skutečná. Náhradník Radan Lenc totiž nestihl svůj let do Česka, a trenéři tak potřebovali někoho rychle doplnit do pětice útočných formací na trénink. Volba nakonec padla právě na Varvařovského, který má za sebou jeden jediný zápas v extralize, a to letos v březnu za Karlovy Vary proti Kladnu, který skončil vítězstvím Energie 4:1. „Když teď přišla nabídka od národního týmu, řekl jsem si, že si s ním rád půjdu zatrénovat. Protože taková šance se nenaskytne každý den,“ svěřil se Varvařovský.

Nervozita se časem vytrácela

Varvařovský připustil, že cítil nervozitu, hlavně během prvních cvičení, ale postupně se uklidnil. Na tréninku dokonce hovořil s ostatními hráči neformálně, což považuje v hokejovém prostředí za přirozené. „V hokejovém světě je přirozené si normálně pokecat,“ podotkl. Na ledě nejčastěji spolupracoval s mistrem světa Jakubem Flekem a Petrem Kodýtkem, dvěma zkušenými spoluhráči. „Kubu jsem neměl šanci stíhat, protože jeho rychlost, to je něco neskutečného,“ řekl Varvařovský. Považoval za cenné moci si vyzkoušet hrát s těmi nejlepšími a pozoroval jejich rychlá rozhodnutí, aby se přiučil. Tento rok si v juniorské extralize drží průměr více než bodu na zápas a nastoupil i v jednom utkání seniorské Maxa ligy za Sokolov.

Ještě před čtyřmi lety přitom přemýšlel, že hokej opustí a vrátí se do rodného Chebu. „A teď jsem na tréninku s repre… Dá se říct, že je to takové sci-fi,“ dodal s úsměvem. Potěšila ho i slova Jáchyma Kondelíka. „Na konci při střelbě mi říkal, že by ani nepoznal, že do týmu nepatřím,“ uvedl s radostí. Tato zkušenost ho tak motivuje k dalšímu úsilí. „Když jsem mluvil s trenéry Rulíkem a Kalousem, dodalo mi to další motivaci do práce a budu na sobě dál makat,“ sdělil Varvařovský a připomněl, že ho sledují i trenéři Karlových Varů. „Kdyby přišla možnost, abych byl připravený a chytil příležitost za pačesy,“ uzavřel rozhodně mladý hokejista.

Musím být prostě lepší, uvědomuje si Pastrňák