- Jan Matas ,
- 18. 06. 2026
top zprávy
Ještě byla tma, tsíce běžců se mačkaly na startu, z reproduktorů zněla jihoafrická hymna, následovala legendární "Shosholoza" a pak klavírní tóny filmu "Ohnivé vozy". V pět ráno zakokrhal kohout, zazněl výstřel a více než 20 tisíc odhodlaných lidí se vydalo na jednu z nejtěžších výzev planety v podobě slavného Comrades Marathonu.
maraton-a-dal-chce-posunovat-hranice-Do-Berlina-prijedu-bezet-tak-rychle-jak-to-jen-pujde.html" target="_blank">Nejstarší a zároveň největší ultramaraton světa letos napsal už svůj 99. díl. Trať mezi Durbanem a Pietermaritzburgem měří téměř 89 kilometrů a každoročně prověřuje tělo i hlavu způsobem, který si většina lidí neumí představit. Z původního závodu pro 34 bílých mužů v roce 1921 se stal symbol celé Jižní Afriky. Dnes vedle sebe běží dělníci, bankéři, učitelé i celebrity.
Každý z nich má svůj důvod. William Seleka začal běhat teprve loni poté, co se rozpadlo jeho manželství a propadl depresím. "Měl jsem pocit, že pokud chci zůstat naživu, musím se něčím zaměstnat," přiznal muž z johannesburského předměstí Alexandra. Nejprve zvládl deset kilometrů, pak padesát a nakonec se postavil na start závodu, který dřív považoval za naprosté šílenství.
"Když jsem slyšel, že lidé běží z Durbanu do Pietermaritzburgu, říkal jsem si, že to není možné. Teď jsem tady já sám," usmíval se před startem. Trénoval po práci, večer běhal minimálně deset kilometrů a o víkendech absolvoval padesátikilometrové trasy. Půlmaraton označoval za regeneraci.
Letošní ročník byl navíc takzvaný "up run", tedy náročnější varianta směrem do kopce. Běžce čekalo převýšení téměř 1800 metrů. Kolem tratě stály tisíce fanoušků, grilovalo se, hrála hudba a celé komunity povzbuzovaly neznámé běžce, jako by šlo o členy rodiny.
Po polovině závodu už většina účastníků stoupání spíše chodila než běžela. Seleka si navíc přezul boty a okamžitě zjistil, že udělal chybu. Po 34. mílích bojoval s obrovskými bolestmi. "Abych na to nemyslel, začal jsem počítat a zpívat. Nejsem věřící, ale ten den jsem zpíval písně, o kterých ani nevím, odkud přišly,“ vzpomínal.
S blížícím se večerem se finiš proměnil v emotivní divadlo. Někteří běžci probíhali cílem s roztaženýma rukama, jiní objímali úplně cizí lidi, kteří se během závodu stali přáteli. Mnozí se po doběhu zhroutili vyčerpáním. Přesto pokračovali dál.
Nejsilnější okamžiky přišly těsně před dvanáctihodinovým limitem. Desítky běžců bojovaly doslova o sekundy. Někteří to stihli, jiní zůstali stát pár metrů před cílem a rozplakali se. Jedna zkušená běžkyně, která měla na kontě deset dokončených ročníků, se po uzávěrce jen bezmocně chytila za hlavu.
William Seleka limit zvládl s velkou rezervou. Cílem proběhl za 10 hodin, 30 minut a 49 sekund a okamžitě se rozbrečel. Myslel přitom na svou sestru, která v roce 2018 zemřela po selhání ledvin.
"Ve chvíli, kdy jsem odstartoval, se všechno změnilo. Řekl jsem si, že tu bolest podstupuju pro svou mladší sestru," vysvětlil.
A právě v tom podle něj spočívá tajemství legendárního Comrades Marathonu. "Každý potřebuje důvod. Když víš proč to děláš, stane se z toho mise. A když Comrades dokončíš, začíná nová kapitola života," navnadil.
