- Petr Zajíc ,
- 17. 04. 2026
top zprávy
Nejdřív přišel zvonek u dveří, pak strach a nakonec podpis, který teď může mít těžké následky. Markéta Vondroušová se ocitla v dopingovém problému, ale sama tvrdí, že nešlo o snahu něco skrývat. Mluví o panice, vyčerpání a pocitu ohrožení ve vlastním bytě.
Celé to začalo už loni v prosinci, kdy Markéta Vondroušová na sociálních sítích rozčileně popsala nepříjemný zážitek s dopingovou kontrolou. Tehdy se její slova četla hlavně jako stížnost na zásah do soukromí. Až teď se ale ukazuje, že šlo o mnohem citlivější situaci. Wimbledonská šampionka totiž vzorek neodevzdala, a právě to ji dostalo do vážných potíží.
Její verze stojí na jedné klíčové věci. Tvrdí, že žena u dveří nepostupovala tak, jak by čekala. „Když jsem sešla dolů, začala na mě hned mluvit, ať ji pustím dovnitř. Nechtěla po mě ID, ani mi neukázala svoje. Ani žádný papír, že je pověřená dělat dopingovou kontrolu,“ popsala. V tu chvíli prý neřešila sportovní pravidla, ale obyčejný lidský strach.
A právě to je na celém příběhu nejsilnější i nejnepříjemnější zároveň. Nejde o klasickou dopingovou kauzu, v níž by se mluvilo o zakázané látce. Jde o okamžik, kdy se profesionální povinnost střetla s pocitem bezpečí.
Vondroušová dnes otevřeně přiznává, že do celé situace vstoupila ve stavu, kdy už dlouho nebyla v pořádku. Zranění, tlak, problémy se spánkem, únava a psychické vyčerpání. Sama na Instagramu napsala: „Je pro mě velmi těžké o tom mluvit, ale chci být k vám transparentní ohledně mého psychického zdraví.“ A pak přidala větu, která vysvětluje, jak ten večer sama čte: „Nedávný dopingový incident nastal, protože jsem dosáhla zlomového bodu po měsících psychického stresu.“
Podle Reuters u ní odborníci potvrdili akutní stresovou reakci a generalizovanou úzkostnou poruchu. Právě tím její obrana stojí. Ne na tom, že by pravidla neplatila, ale na tvrzení, že v daný moment nebyla schopná uvažovat klidně a racionálně.
Do vysvětlení navíc vtáhla i starý český stín. Připomněla útok na Petru Kvitovou a poznamenala, že po podobné zkušenosti nelze cizí lidi u dveří brát na lehkou váhu. „Chtěla jsem se hlavně cítit v bezpečí a nebylo mým záměrem něco skrývat,“ vysvětlila.
Na kurtu chybí už od ledna. Poslední měsíce řešila rameno, odhlašovala turnaje a místo návratu do tempa přišla další těžká rána. Případ tak najednou není jen o možné sankci, ale i o tom, jestli se jí podaří obhájit vlastní jednání před tenisovým světem, který bývá v podobných věcech velmi tvrdý.
Vondroušová to sama uzavřela větou, která zní spíš jako tiché přání než sportovní prohlášení. „Stejně jako se snažím očistit mé jméno, chci očistit i svou duši.“ A možná právě v tom je teď celý její zápas.
