Po deseti letech v Manchesteru se otevírá nová kapitola. Xavi tuší, kam Pep zamíří

• Guardiola po sezoně opravdu skončil na lavičce Manchesteru City
• Uzavřel desetileté období, během něhož získal dvacet trofejí
• Xavi pak naznačil, že po klubovém fotbalu by pro něj další přirozenou výzvou mohl být národní tým
• Ve hře podle jeho slov klidně může být i Anglie
• Pep sám už dřív řekl, že si po konci v City vezme pauzu a čas pro rodinu

Když už dobyl skoro všechno, zbývá jiný druh výzvy

U Guardioly se dlouho zdálo, že Manchester City bude jeho poslední velkou klubovou pevností. Deset let, dvacet trofejí, otisk, který se nedá přepsat jedinou slabší sezonou. S klubem se neloučil jako trenér, který by byl vyhozen nebo unaveně vyvanul bokem. Loučil se jako muž, jehož éra změnila celé vnímání City i anglického fotbalu.

A právě proto teď tolik přitahuje představa, co bude následovat. U jiných trenérů by se nabízelo další velké angažmá, další klub, další pokus. Jenže u Guardioly už to nezní tak samozřejmě. Ne proto, že by neměl kam jít, ale proto, že klubový fotbal už v podstatě obrátil naruby všude, kde stál. Barcelona, Bayern, Manchester City. Tři velké laboratoře, tři velké éry, jedna obrovská stopa.

Xavi v tom vidí logiku i kus osudu

Právě odsud vychází i Xaviho úvaha. Nepůsobí jako laciná spekulace, ale jako čtení člověka, který Guardiolu důvěrně zná. Na akci před finále Ligy mistrů řekl, že pokud má hádat, Pep podle něj čeká na národní tým. „V klubech dokázal všechno, takže si myslím, že novou výzvou pro něj bude reprezentace,“ zaznělo z jeho úst. A když padla otázka, zda by mohlo jít o Španělsko nebo Anglii, přidal i krátké, ale výmluvné: „Proč ne? Španělsko je hodně složité, ale možná Anglie,“ citoval jej server Goal. 

Ta odpověď sedí právě svou střízlivostí. Xavi neříká, že má zákulisní informaci. Spíš pojmenovává, co by u Guardioly dávalo smysl. Reprezentace je jiný rytmus, jiný tlak, jiný druh moci i bezmoci. Méně každodenního drilu, více turnajového osudu. Pro trenéra, který klubový fotbal už několikrát překreslil podle svého, by to mohla být poslední velká neprobádaná krajina.

Je konec. Slot po vyhazovu prolomil mlčení a připomněl jeden velký okamžik

Anglie zní lákavě právě proto, že není jeho

A možná nejzajímavější je na celé úvaze právě ta anglická stopa. Španělsko by bylo přirozenější na první dobrou, ale zároveň složitější emočně, politicky i symbolicky. Guardiola je s katalánskou identitou spojený až příliš silně na to, aby byl španělský národní tým jednoduchým dalším krokem. Anglie naopak nabízí něco jiného. Země, v níž už roky pracuje, ligu, kterou dokonale rozebral, a reprezentaci, jež má sílu, talent i chronickou touhu konečně něco opravdu velkého vyhrát.

To je výzva, která by Guardiolovi mohla sedět. Ne jako romantický závěr, ale jako další pokus přenést svůj fotbal do prostředí, kde není čas na každodenní výstavbu a kde musí všechno fungovat v kratších, ostřejších úsecích. U něj by právě tohle mohlo být lákavější než další klubové opakování.

Guardiola zatím mluví o pauze. O rodině. O oddechu. Jenže u takových trenérů člověk stejně ví, že klid bývá jen mezistanicí. A Xavi možná jen nahlas vyslovil to, co už visí ve vzduchu. Že další Pepova kapitola, pokud přijde, už možná nebude patřit klubu. Ale celé zemi.