Stále chce vyhrávat, zároveň se dívá dál. Djokovič odhalil své další sny

• Novak Djokovič stále vyhlíží svůj 25. grandslamový titul
• V nové zpovědi pro Vanity Fair Italia mluvil nejen o tenise, ale i o rodině a dalších profesních plánech
• Zdůraznil, že chce zůstat déle zdravý a pokračovat v kariéře ještě několik let
• Vedle sportu ho lákají témata dlouhověkosti, wellbeingu a fyzického i duševního zdraví
• Jako otec chce být víc u cílů svých dětí a sdílet s nimi důležité chvíle

Muž, který ještě nedohrál

Když se o Djokovičovi mluví dnes, snadno se sklouzne k prostému výčtu. Dvacet čtyři grandslamových titulů, stovky týdnů na čele žebříčku, postavení, o němž se v mužském tenise dlouze přít nebude. Jenže takový soupis řekne všechno a zároveň téměř nic. Zajímavější je, co se děje teď. Srbský velikán stále zůstává v bodě, kdy ho tenis nepouští a on nepouští tenis.

V rozhovoru pro Vanity Fair Italia se svěřil, že jeho sny už dávno nejsou svázané jen s výsledky a uznáním. „Samozřejmě bych rád získal ještě alespoň jeden grandslam a zůstal zdravý, abych mohl hrát ještě řadu let,“ uvedl. V té větě je slyšet starý známý hlad. Nepóza, nepovinnost, nýbrž skutečná chuť dál soutěžit.

Za čárou kurtu se rýsuje další život

Právě tady ale přichází posun, který činí jeho vyjádření zajímavějším než běžné sportovní prohlášení. Djokovič nemluví jen o vítězstvích. Mluví i o proměně vlastního života. „Mám spoustu plánů a snů, hlavně jako otec. Chci být u cílů svých dětí, protože kvůli cestování často nejsem s nimi ani s manželkou tolik, kolik bych chtěl,“ řekl pro zmíněný magazín.

To je jiný tón, než na jaký bývá tenisový svět u šampionů navyklý. Ne hlučný, ne sentimentální, spíš odzbrojujícím způsobem civilní. Muž, který roky žil v rytmu turnajů, finále a nepolevujícího tlaku, najednou popisuje budoucnost i skrze rodinu, přítomnost a obyčejnou blízkost. Nezní to jako loučení. Zní to jako rozšiřování obzoru.

Další kapitola se teprve píše

Djokovič současně naznačil, že ho lákají i profesní projekty mimo kurt. Zmínil wellbeing, dlouhověkost, fyzické i mentální zdraví. Právě tam podle svých slov cítí prostor, v němž může světu ještě něco nabídnout. To je vlastně docela výmluvné. Nečeká, až mu tenis zavře dveře. Už teď přemýšlí, co bude za nimi.

A možná právě v tom spočívá síla jeho současné etapy. Pořád se dere za další velkou trofejí, avšak zároveň nepůsobí jako muž uvězněný v minulých úspěších. Dívá se dopředu. Na další titul, na další roky na okruhu, na děti, které rostou, i na život, který nebude jednou měřen počtem vyhraných setů. „Jsou oblasti, kde mám pocit, že můj přínos teprve přijde,“ pronesl. A v té větě je možná víc než jen plán. Je v ní náznak další Djokovičovy kapitoly.

Stop hysterií: Nadal se zastal krajana Alcaraze: Má snad vyhrát úplně všechno?