pátek, 27. 03. 2026
Češi jsou slabí, tvrdí Irové. Po vyřazení však nejvíc pálí vlastní selhání

Češi jsou slabí, tvrdí Irové. Po vyřazení však nejvíc pálí vlastní selhání

Ještě po třiadvaceti minutách to vypadalo na irský večer. Pak se Eden nadechl, Češi vstali z popela a na ostrovech začalo hledání viníka, které dopadlo přímo na trenéra Heimira Hallgrímssona.


  • autor: Petr Zajíc
  • , vydáno: 27. 03. 2026
  • , zdroj fotky: Profimedia

  • Irsko vedlo v Praze po 23 minutách 2:0
  • Češi snížili ještě v první půli gólem Patrika Schicka z penalty
  • V 86. minutě poslal zápas do prodloužení Ladislav Krejčí
  • Český tým nakonec vyhrál penaltový rozstřel 4:3
  • Ve finále baráže nastoupí proti Dánsku, který vyřadil Severní Makedonii 4:0  

Když se výhra rozplyne před očima

Takové porážky bolí jinak. Ne proto, že by outsider schytal lekci, nýbrž právě proto, že měl postup v rukou. Irsko vstoupilo do semifinále baráže výtečně. Troy Parrott otevřel skóre z penalty a krátce nato si Vladimír Coufal srazil míč do vlastní sítě. V tu chvíli se český tým ocitl v hluboké jámě a hosté měli zápas rozehraný téměř snově. Jenže fotbal občas převrátí scénář během několika okamžiků. Patrik Schick vrátil domácí do hry a kapitán Ladislav Krejčí pak v závěru srovnal na 2:2. Po prodloužení rozhodly penalty, v nichž zazářil Matěj Kovář dvěma zákroky.  

Právě odtud se v Irsku zvedla vlna zloby. Nejostřeji udeřil Irish Mirror, jehož komentář šel po trenérovi bez rukavic. V textu zaznělo, že Hallgrímsson měl raději zůstat u zubařiny, protože promarnit vedení 2:0 proti podle autora slabému českému týmu je neomluvitelné selhání. Tady už nešlo o povzdech po smolném večeru. Tady šlo o výzvu k odchodu.  

Pražská bolest a těžká kocovina

Mírnější tón nezvolila ani další irská média. Irish Times psal o bolesti v Praze a o utkání, které se Irsku rozsypalo pod rukama. Irish Independent připomněl, že mužstvo udělalo řadu věcí správně, avšak nezvládlo okamžiky, v nichž se zápas lámal. V takových větách je cítit zvláštní druh zklamání. Ne beznaděj, spíš vědomí promarněné příležitosti, která se nemusela opakovat. Tým sahal po finále baráže, místo toho mu zbyly jen těžké nohy a prázdné ruce.

Irský smutek je o to větší, že čekání na světový šampionát se znovu protahuje. Poslední účast země na mistrovství světa se datuje do roku 2002, takže další neúspěch jen prohloubil starou frustraci. Irish Times navíc podotkl, že zatímco Česko může dál snít o návratu na mundial poprvé od roku 2006, Irům zůstává jen přátelský duel se Severní Makedonií. Irish Examiner pak poznamenal, že právě tento bezvýznamný zápas může bolest z pražského vyřazení ještě zvýraznit.

Kritika míří na lavičku

Nejzajímavější na celé reakci je její směr. Irové se neschovali za smůlu, rozhodčí ani krutost penalt. Hlavní terč našli na lavičce. Hallgrímsson po zápase pro RTÉ mluvil o bolesti a o tom, že v rozstřelu rozhodují i drobnosti, avšak domácí kritici slyšeli něco jiného. Pro ně nebyl problém v osudu, nýbrž v tom, že mužstvo vedení 2:0 neuhlídalo. A právě v takových chvílích bývá trenér první na ráně.  

V Praze tedy nepadl jen jeden semifinalista. Padl i kus důvěry, kterou měl irský kouč k dispozici před výkopem.

„Nebyl to nejlepší výkon, ale jsme tam.“ Kovář podržel Čechy. Národní tým zvládl večer na hraně

další zajímavé články