- Ondřej Popper ,
- 16. 03. 2025
Až papalášské chování, velké plány i slova. Tímhle stylem rozjel svůj fotbalový projekt majitel Slovanu Liberec Ondřej Kania, leč nějaký hmatatelný úspěch na hřišti mu dosud chyběl. Dočkal se ho v sobotu, kdy jeho tým zaslouženě porazil Spartu (1:0). A stačilo k tomu vlastně jediné. Přišlápnout po přestávce plyn.
Jsou to ale paradoxy. Zatímco Sparta na jaře v lize až do víkendu nezaváhala a čistě herně na tom byla možná nejlépe ze všech, Slovan se trápil. Byť už trenéru Radoslavu Kováčovi dávno vypršela doba hájení, pořád se mu nedařilo mančaft nastartovat k lepším výkonům, po domácí remíze 1:1 s Duklou se dokonce začalo mluvit o jeho odvolání.
Upřímně, mnoho jiných by stejnou situaci neustálo. Jelikož se ale Kania v Kováčovi vidí a jeho vyhazovem by přiznal vlastní chybu, což je pro něj zcela nemyslitelné, podržel ho ve funkci a doufal v obrat, jenž se nejspíš vážně rýsuje. Minulý týden Slovan remizoval v podještědském derby na půdě Jablonce, kde byl dlouho lepší. Nyní položil na lopatky silnou Spartu.
“Je to největší vítězství mé kariéry. Na něco takového jsme čekali strašně dlouho,“ hodnotil to viditelně dojatý Kováč, jemuž vítěztsví nad Letenskými dodá to, co v Liberci dosud ještě neměl. Tedy klid na práci. Klid bez nefér článků, že Martin Svědík je volný a mohl by ho okamžitě nahradit.
Zda se teď celý liberecký projekt rozjede na hřišti i v kancelářích, zda mladý milonář Kania konečně získá ve fotbale respekt, je samozřejmě otázka, po všech přešlapech to bude běh na dlouhou trať. Není to tak, že díky výhře nad Spartou už bude všechno dobré. Je to o tom, že Slovan získal zpátky víru v sebe. Že se všem v klubu bude chvíli volně dýchat, že si ve všech směrech dovolí věc.
I když totiž nedělní šlágr mnoho krásy vážně nebídl, Slovan ho prostě zvládl. Zkraje druhé půle vstřelil šťastný gól a pak už Spartu k ničemu nepustil. Po přestávce jí nedovolil ani jednu střelu na bránu, o nějakém závěrečném tlaku si Pražané mohli nechat zdát. To je u nich celkem zarážející. Určitě víc než samotná porážka, která jednou musela přijít a v boji o druhé místo toho stejně mnoho neřeší.
Pro kouče Larse Friise je to ale zdvižený prst. Na jaře si získal zpátky renomé, jeho tým zatím válel. U Nisy si ale ani neškrtl, herně jako by se tam vrátil o několik měsíců zpátky. Pokud měl tak Friis doteď klid, jedním šmahem o něj přišel.