Djokovič, rekord a zdraví na hraně: Poslední velký boj tenisové legendy

Plán na 25. titul: Přání, nebo realita?

Řekne-li se „Novak Djokovič”, vybaví se většině fanouškům raketa s neomylným úderem a sbírka trofejí, které září na poličce vedle jeho nezlomné vůle. S 24 grandslamy na kontě bývá spojován s legendární Margaret Court, která drží stejný rekord. Jenže odvážný sen o pětadvacáté trofeji, jakkoli je reálný, narazil na novou překážku: vyšší věk a náchylnost k zraněním.

„Je otázkou, zda tělo dovolí Novakovi ještě jednou překročit hranice možného,“ prohlásil respektovaný tenisový komentátor Marcus Buckland. A nebyl by to Djokovič, kdyby si nenechal otevřená zadní vrátka – v lednu totiž formou i herní elegancí dokázal držet krok s mladšími soupeři, a dokonce přehrál Carlose Alcaraze na Australian Open. K tomu všemu ovšem najednou přišel zatracený semifinálový zápas s Alexandrem Zverevem, v němž si Djoker kvůli zdravotním potížím musel sbalit rakety dřív, než se dohrálo.

Zranění na vzestupu: Superhrdina s prasklinami v brnění

Když se řekne superhrdina, většina si představí neohroženou postavu bez slabin. Jenže Djokovič je muž z masa a kostí. A tělo mu čím dál častěji připomíná, že se blíží 38. narozeniny.

• „Sledoval jsem ho na tréninku a kulhal. Nevíme přesně, jak je na tom fyzicky, a to je velká neznámá,“ říká Buckland.
• Jediný pohled na statistiky stačí k tomu, aby si všimli i fanoušci: Zranění, která dříve trvala pár dní, se teď vlečou déle, a navíc se vracejí.

„Je to podobné jako s Andym Murrayem, nikdy ho nemůžeme odepsat, dokud v něm dřímá jiskra, která dělala zázraky,“ dodává Buckland pro Eurosport. Otázkou ale je, nakolik ještě může s takovou jiskrou hořet, když každá výměna během grandslamu znamená nadlidský výkon a tělo samo volá po pauze.

Přízeň publika: Když vítězství nestačí

Ačkoli se Djokovič díky svým úspěchům zapisuje do tenisových legend, minimálně v oblíbenosti u diváků nikdy nešlapal úplně stejnou cestou jako Roger Federer nebo Rafael Nadal. A čerstvě se to připomnělo, když musel předčasně ukončit zápas se Zverevem v Melbourne a sklidil za to nespravedlivé bučení publika.

„Rozumím tomu, že fanoušci zaplatili a chtěli vidět vrchol, ale taková reakce se k Novakovi nehodí,“ tvrdí Buckland a dodává, že: „90 procent z nich toho možná teď lituje. Ale to je holt tenisové publikum, které si vybere hrdinu, a pokud k němu Djokovič nepatří, dává to občas hlasitě najevo.“

Je to hořká pilulka pro hráče, jenž je oficiálně nejúspěšnějším tenistou historie (alespoň co do počtu týdnů na vrcholu žebříčku ATP). Ale i Djokerovi nejbližší musejí přiznat, že doba miláčků davů se v tenisu už možná vyčerpala.

Djokovic, Murray a zvláštní koučingová alchymie

Za pozornost ale stojí ještě jedna zvláštní linka, která má potenciál přepisovat tenisový příběh. Djokovič totiž překvapil, když oznámil, že Andy Murray – kdysi jeho rival a jeden z velké čtyřky – bude pokračovat ve spolupráci v roli speciálního kouče.

• „Je fascinující sledovat, jak se z rivality stává tvůrčí tým,“ hodnotí Buckland.
• Otázkou zůstává, jak přesně bude Murray pomáhat, a zda se tato spolupráce stane zdrojem nových taktik či vylepšení Djokerovy hry.

Ať tak či onak, Djokovičův úspěch ve zbytku roku 2025 bude stát na křehké rovnováze mezi vypětím vůle a stavem kloubů. Pokud se mu podaří udržet kondici aspoň do Roland Garros a Wimbledonu, můžeme se těšit na vskutku nezapomenutelnou sezonu. Pokud ne, mohlo by to být pomalé loučení s nedobytou hranicí 25 grandslamových titulů.

„Djokovič se nikdy nevzdá, dokud bude mít v těle jedinou kapku energie,“ uzavírá Buckland. Otázkou je, zda se tahle kapka objeví i ve chvílích, kdy bude celý svět sledovat, jestli si srbská legenda vybojuje místo v absolutní sportovní nesmrtelnosti.