Mám miliony, jsem legendou, ale můj mozek trpí a nepamatuji si ani jména dětí, smutní Thompson

Zapomenutá sláva

Steve Thompson byl muž, který ve světě ragby dosáhl toho, o čem jiní jen sní. V roce 2003 zvedal nad hlavu pohár pro mistry světa a stal se ikonou svého sportu. Dnes ale tento šampion hledá odpovědi na otázky, které mu nedají spát. Vítězství, oslavy, dokonce i vlastní děti – vše je zahaleno mlhou, kterou nazývá svou pamětí.

„Je to zvláštní. Nevzpomínám si na nic. Jako bych tam nikdy nebyl,“ přiznává v dokumentu Unbreakable: England 2003.

Cena za úspěch

Thompsonova kariéra byla plná tvrdých střetů a obětí, které ho nyní pronásledují. V rozhovoru ukazuje fotografie svých čtyř dětí. Jména? Nevybaví si je. „Je to těžké. Nejen pro mě, ale hlavně pro mou rodinu,“ říká s tichým smutkem.

Když se vrací ke svým vzpomínkám na světový šampionát, mluví o prázdnotě: „Parády, královské audience, všechno je pryč. Jako by to byl někdo jiný, kdo to zažil.“

Kdyby mohl začít znovu

Ragby bylo jeho životem, ale dnes přemítá, zda by si tuto cestu znovu vybral. „Raději bych pracoval na stavbě. Měl bych klidný život a nepotřeboval bych být hrdinou,“ přiznává se slzami v očích.

Thompsonova cesta byla nejen plná vítězství, ale i pádů. Jeho tělo utrpělo četná zranění, ale největší jizvu zanechal čas na jeho mysli. Chronická traumatická encefalopatie, nemoc, která ničí jeho vzpomínky, je výsledkem let tvrdých tréninků a neustálých otřesů.

Hlas pro změnu

Navzdory svým problémům Thompson neztrácí naději. „Nechci, aby hra skončila, ale musíme se k hráčům chovat lépe,“ apeluje.

Stal se prvním sportovcem, který slíbil darovat svůj mozek výzkumu. Svým příběhem chce upozornit na nebezpečí, kterým hráči čelí, a na potřebu změny ve sportu, který miloval.

Dokument Unbreakable zachycuje nejen jeho boj, ale také naději, že jeho oběť přinese lepší budoucnost dalším generacím. „Není to jen o mně. Je to o každém, kdo se postaví na hřiště,“ uzavírá muž, jehož příběh je smutným svědectvím o ceně, kterou může mít sláva.