Míra Bosák o MS v hokeji: Hokej v písku?

Před několika dny jsem trávil čas ve španělském Madridu. Což samo o sobě není špatná varianta existence, zvláště v kombinaci se semifinále Ligy mistrů. Zápas Realu s Bayernem byl opravdu zážitek. Dramatický fotbal, penaltový rozstřel, velké příběhy, opravdu se vyplatilo sednout si k obrazovce. Ale nadchnul mne nejen zmiňovaný zápas. Na jednom z televizních hotelových kanálů na mne jukla stanice Dubai Sport. A to bylo něco – přichomýtl jsem se totiž k vysílání hokejového turnaje. To by samo o sobě nic tak zvláštního nebylo. Jenomže se po podrobnějším zkoumání ukázalo, že se jedná zřejmě o šampionát Spojených arabských emirátů. S jistotou to říci nemohu, neboť arabštinou nevládnu. Z pohledu Středoevropana šlo o vskutku podivuhodnou zkušenost. Ne, že by se mládenci v dresech nesnažili, to nemohu říci, ale zároveň bylo jasné, že by měli problém porazit i účastníka českého okresního přeboru, jehož hráči se scházejí na ledě dvakrát do měsíce. A ejhle, přesto takovou tělovýchovnou dvouhodinovku vysílá i renomovaná televizní stanice. Hokej se zřejmě líbí některému z vlivných a bohatých šejků a tak hraje a hrát bude i mezi písečnými dunami. Tak si říkám, jestli to náhodou není cesta k tomu, že se v historicky krátké době bude hrát světový šampionát hokejistů třeba v Abú Dhabí. Zní to jako šílenost ? Já vím, že jo. Ale ruku na srdce – čekali byste, že někdo duševně zdravý bude prosazovat, aby se pořadatelem světového mistrovství fotbalistů stal Katar ? A přece to tak bude. Pro šéfy Emirátů je paradoxně jednodušší postavit dvě velké hokejové haly než desítku fotbalových stadiónů. Navíc, v halách nebude tak šílené vedro, jaké hrozí fotbalistům při venkovních padesátistupňových teplotách. A když už si tak hraju s představami, bylo by přece zábavné, kdyby dosluhující a přesluhující hvězdy NHL, KHL či evropských soutěží zamířili na Arabský poloostrov, coby hokejoví misionáři. Pochopitelně by byla tato cesta vyvážena pořádným balíkem petrodolarů, kterých je ve zmíněné části světa jistý přebytek. Abychom se za pár let nedivili. Zdraví Míra Bosák