- Petr Zajíc ,
- 05. 09. 2026
Achilles z Tróje patří k nejcitovanějším filmovým proměnám vůbec a lidé se k němu vracejí i po dvaadvaceti letech. Za tou formou ale nestálo dobré světlo ani genetika. Stálo za ní půl roku pod vedením bývalého odstřelovače námořní pěchoty.
Wolfgang Petersen potřeboval válečníka, který budí respekt ještě před prvním švihem mečem. Pitt měl v tu chvíli za sebou shazování kvůli jinému filmu, který se nakonec nerozjel, a slíbil, že do začátku natáčení přibere.
Trenéra si nevybral podle jména. „Někdo řekl, hele, Brad potřebuje trenéra, tak mě s ním přes jeho lidi spojili. Sešli jsme se a jelo se," popsal Gaver pro Esquire s klidem člověka, kterého hollywoodský lesk nedojímá. Vlastní přístup shrnul jednou větou, kterou podle svých slov říká všem stejně: jsi v bodě A, já mám mapu do bodu B, otázka je, jak moc to chceš.
Zásadní bylo, co se stavět nemělo. „Bavili jsme se o tom, co je na mužském těle esteticky dobré. Když se podíváte na řecko-římské zápasníky, ti do posilovny nechodí, prostě dělají svou práci a náhodou vypadají skvěle," uvedl Gaver. A doplnil, proč hrudník zůstal stranou: divák si nemá říct, kolik ten člověk asi vybenchuje, protože s filmem to nemá nic společného.
Prioritou proto byla silná záda, přiměřená ramena a paže. „Když chcete opravdu postavit dobrou postavu, potřebujete pořádně silná záda, slušná ramena a slušné paže. A pak se můžete starat o vyrýsování," vysvětlil. Podobnou logiku mimochodem prosazoval i muž, jehož záda považuje kulturistika za nejlepší v historii.
Jídelníček byl podle trenéra tak monotónní, že se z něj stal vnitřní vtip. „Ten velký vtip byl kuře, brokolice, hnědá rýže,"zavzpomínal Gaver. Přesně tak dlouho a přesně takhle nudně to fungovalo.
Reakce na place mluvily samy za sebe. Herec Brian Cox to podle virálního příspěvku, který se loni v prosinci šířil sítí X, komentoval slovy, že je sice heterosexuál, ale stejně si při pohledu na Pitta řekl své.
Gaver od té doby připravoval Tobeyho Maguirea na Spider-Mana, Chrise Hemswortha na Thora nebo Austina Butlera na druhou Dunu. Právě Butler v podcastu Hot Ones přiznal, že ho trenér při každé lekci uhnal do zvracení.
Pittův Achilles proto nefunguje jako pohádka o genetice. Šlo o pracovní úkol s termínem, rozpočtem a odborným dohledem, který si nikdo nezopakuje mezi dvěma směnami. A přesně to je na něm po dvaadvaceti letech nejzajímavější.