- Jan Matas ,
- 27. 04. 2026
top zprávy
Růžová je barvou, jíž byste možná na první dobrou s cyklistickým masakrem přes Alpy úplně nespojili. A přesto právě ona už téměř sto let symbolizuje absolutní vrchol jednoho z nejtěžších závodů planety.
Jo, jo, máme na mysli slovutné Giro d'Italia. Z jednoho úhlu pohledu je Maglia rosa jen kus látky, z toho druhého však nabízí příběh plný politiky, náhody, legend i momentů, které přepisují dějiny.
Růžový dres se na Giru objevil poprvé v roce 1931. Zatímco Tour de France měla svůj žlutý trikot už od roku 1919, Italové museli čekat.
Ne kvůli nápadu, ale kvůli svolení. Organizátoři v čele s Armandem Cougnetem a deníkem La Gazzetta dello Sport prostě potřebovali souhlas režimu...
Thdejší vládce Benito Mussolini měl totiž s růžovou problém, neboť mu přišla moc "měkká". Nakonec ale ustoupil a to pod podmínkou, že na dresu bude i symbol jeho ideologie. A tak první maglia rosa nesla také fašistický emblém.
Volba barvy přitom byla logická. Gazzetta dello Sport se tiskla na růžový papír už od roku 1899. Stejně jako žlutá Tour odkazuje na noviny L’Auto, růžová byla jasná volba a zůstala.
Prvním nositelem se stal Learco Guerra. Vyhrál úvodní etapu a oblékl trikot, který se měl stát nesmrtelným. Jenže tehdejší Giro bylo divoké.
Favorit Alfredo Binda (tak dominantní, že ho rok předtím raději zaplatili, aby vůbec nestartoval) se brzy dostal do čela. Pak ale přišel pád, odstoupení, chaos a dokonce i fanoušek, který lídra shodil z kola. Růžová tehdy působila skoro jako prokletí.
Jedna z nejbizarnějších kapitol přišla v roce 1971. Giro tehdy nezačalo klasickou časovkou, ale štafetou. Každý jezdec jel krátký úsek a předával "kolík" dál. Výsledkem bylo to, že tým Salvarani měl po první etapě stejný čas.
A tak se stalo něco, co se už nikdy neopakovalo. Do další etapy vyjelo hned deset jezdců v růžovém. Včetně lídra Felice Gimondi i jeho domestiků, kteří by se k takové poctě normálně nikdy nedostali. Sen, který trval jeden den. Pak se karta otočila a Giro si šlo zase svou klasickou cestou.
První maglia rosa byla jednoduchá. Vlna, kapsy, rolák. Dnes jde o designový kousek, na kterém se podepisují módní domy i špičkové značky.
Trikto navrhovali lidé jako Paul Smith nebo Dolce & Gabbana. V roce 2009 (při stém výročí závodu) se na něm objevily i italské národní barvy. Výrobci se střídali, technologie šly dopředu, ale zůstala skutečnost, že růžová musí být pořádně vidět.
Dnes je to jednoduché. Vyhrává ten, kdo má nejnižší součet časů ze všech etap. Ale nebylo to tak vždy. V prvních letech se jelo na body, až od roku 1914 se přešlo na časový systém.
Každá sekunda se počítá. Bonusy, penalizace, horské prémie. A na konci je jeden muž v růžovém.
Maglia rosa je vůbec o příbězích, které se zapisují do legend. Jak Fausto Coppi v roce 1949 proměnil ztrátu v drtivý náskok během jediné etapy. Jak Andy Hampsten přežil apokalypsu na zasněžené Gavii v roce 1988. Jak Chris Froome riskoval všechno na jednom brutálním sólu...
A každý rok se najde další. Na papíře je tak možná růžová spíš jemnější, na italských silnicích však znamená fakt, že je její nositel nejlepší a všichni ho chtějí sundat...
