- Jan Matas ,
- 23. 03. 2026
top zprávy
Tadej Pogačar konečně dobyl jeden z posledních velkých vrcholů své kariéry. Monument Milán–San Remo, který mu roky unikal, padl až na šestý pokus a to způsobem, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Byl to totiž příběh plný zvratů, bolesti a odhodlání, jenž opětovně potvrdil jeho výjimečnost.
- Pogačar poprvé vyhrál Milán–San Remo po šesti pokusech
- Závod vyhrál navzdory pádu a dramatickému průběhu
- Naznačil, že se už nemusí vrátit, "jen na focacciu"
"Je to obrovská úleva, že jsem to konečně dokázal. Trénoval jsem tady roky a bude mi to chybět," přiznal Pogačar po závodě, čímž naznačil, jak hluboko se mu tento závod dostal pod kůži.
Právě proto přišla po triumfu i věta, která okamžitě obletěla cyklistický svět. "Jestli se vrátím do San Rema, tak jedině na focacciu…" prohodil s úsměvem.
Letošní ročník přitom zdaleka nezačal ideálně. Těsně před klíčovým momentem závodu, nástupem na Cipressu, Pogačar tvrdě spadl. Odřel si levou stranu těla, poškodil dres mistra světa a na chvíli to vypadalo, že je ze hry. V pelotonu zavládlo ticho a největší favorit najednou působil zranitelně.
"V tu chvíli jsem si myslel, že budu muset do týmového auta, nebo dojet do cíle poražený," přiznal bez obalu. Jenže právě v téhle chvíli se ukázala jeho mentální síla.
"Tým mi přes vysílačku dodával naději. Nemohl jsem to vzdát," vysvětlil a vyzdvihl roli UAE Team Emirates. Právě díky jejich práci se dokázal vrátit dopředu a přesně tam, kde měl původně zaútočit, skutečně zaútočil.
Jeho nástup na Cipresse byl brutální. Tempo, které nasadil, vydrželi jen ti nejsilnější, konkrétně Tom Pidcock a Mathieu van der Poel. Trojice si začala budovat náskok a závod se najednou smrskl na elitní souboj tří jmen, která dnes definují světovou cyklistiku.
Na Poggiu už ale zůstal s Pogačarem pouze Pidcock. Bylo jasné, že rozhodne sprint a že půjde o souboj na hraně fyzických i psychických sil. "Sprintovat proti Tomovi jeden na jednoho bylo šílené. Nebyl jsem si jistý až do cílové čáry," přiznal.
Nejistota přitom trvala i po projetí cíle. "Ani po dojezdu jsem netušil, jestli jsem první. Musím to ještě vstřebat," dodal. Až po chvíli přišlo potvrzení a s ním i okamžik, na který čekal roky.
"Je to jedno z největších vítězství mé kariéry," řekl bez váhání. A není divu. Milán–San Remo je podle něj jedním z nejvíce nepředvídatelných závodů v kalendáři. "Tenhle závod stojí strašně moc sil, i mentálně. Je to jeden z nejvíc nepředvídatelných závodů, jaké jsem jel," vysvětlil.
Právě psychická náročnost byla jedním z důvodů, proč naznačil možný konec své účasti. "Teď už nemusím jezdit do San Rema každý týden nebo dvakrát týdně trénovat. Je to mentálně hrozně náročné," přiznal otevřeně.
Po letech tlaku, očekávání a neúspěchů tak přišlo nejen vítězství, ale i obrovské uvolnění. Pogačar má nyní na kontě čtyři monumenty a chybí mu už jen Paříž–Roubaix, aby zkompletoval sbírku.
A jak sám říká, teď už si chce hlavně užít moment. "Jsem teď strašně šťastný, že jsem vyhrál San Remo. Cokoliv přijde dál, je v pohodě," uzavřel vítěz.
