- Petr Zajíc ,
- 09. 01. 2026
Nekonečné cestování, obdiv fanoušků a konta plná milionů působí jako splněný sen, realita profesionálního tenisu má však mnohem temnější odstíny. „Příští sezona bude šílená,“ posteskla si světová jednička Aryna Sabalenková a naznačila, že je ochotna obětovat body v žebříčku, jen aby si zachránila zdraví.
Pohled na život tenisové smetánky může klamat. Za leskem trofejí se skrývá opotřebované tělo a mysl pod neustálým tlakem. Ti nejlepší musí povinně objíždět dvacítku největších akcí, což v praxi znamená téměř nulový prostor pro odpočinek. Aryna Sabalenková, stejně jako její kolegyně z absolutní špičky, bije na poplach. Běloruská hvězda loni mnohdy nastupovala nemocná či zcela vyčerpaná, pročež se nyní rozhodla k radikálnímu kroku. Plánuje vynechávat i povinné turnaje, třebaže ji za to nemine trest v podobě ztráty bodů či financí.
Není v tom sama. Rekordmanka Iga Swiateková či španělský fenomén Carlos Alcaraz mají v nohách kolem osmdesáti soutěžních duelů za rok. Nejde přitom jen o jejich počet, ale především o intenzitu. Dnešní tenis připomíná brutální atletický víceboj.
„Uvidíte, kolik tenistek se zraní. Abych ochránila své tělo, musím některé akce oželet,“ prorokovala chmurnou budoucnost Sabalenková v interview pro tennis365.
Stížnosti hráčů nejsou jen rozmary milionářů, ba naopak je potvrzují tvrdá data. Průměrná délka zápasu se za poslední dvě dekády natáhla o dvacet minut a hráči dnes naběhají o kilometr více než v roce 2015. Nejedná se o lehký klus, nýbrž o sérii stovek explozivních sprintů, brzdění a změn směru, což klouby a svaly extrémně zatěžuje.
Do toho vstupuje fenomén nočních zápasů. Organizátoři i televize je milují, pro aktéry jsou však noční můrou. Počet utkání hraných pod umělým osvětlením se ztrojnásobil.
„Nemyslete si, že po půlnoci jdeme spát. Následují média, fyzioterapie a na hotel se dostanete ve čtyři ráno. Mozek ani tělo nemají šanci vypnout,“ upozornil na nebezpečný trend zdravotní ředitel hráčské asociace PTPA Robby Sikka.
Celá situace připomíná začarovaný kruh. Méně turnajů by znamenalo méně peněz, což by nejvíce bolelo hráče mimo nejužší špičku, kteří bojují o každou výplatu. Šéf ATP Andrea Gaudenzi navíc upozorňuje na fakt, že tenisté nejsou zaměstnanci s pevnou pracovní dobou.
„Hráči si svůj program určují sami, což je v profesionálním sportu vzácnost. Se svobodou se však pojí i zodpovědnost, každý musí vědět, kdy zabrat a kdy si odpočinout,“ kontroval italský funkcionář.
Kritici navíc poukazují na jistý paradox. Ti samí hráči, kteří naříkají na únavu, si v krátkém volnu často domlouvají lukrativní exhibice, aby svá konta ještě více nafoukli. Řešení, které by uspokojilo vyčerpané hvězdy, hladové sponzory i fanoušky toužící po zábavě, je zatím v nedohlednu.