- Jan Matas ,
- 05. 05. 2025
Loučení jako z pohádky. Josef Jindřišek (44) v posledním zápase rozvlnil síť Liberce a stal se nejstarším střelcem v historii Chance ligy. A pak se uklonil. Ne s pompou, ale po svém, čili tiše, pokorně, důstojně. S Bohemkou se po šestnácti letech nepřetržitých služeb rozloučil v ostrém ligovém boji, jak si sám přál.
Kane to konečně zlomil! Pivo, hymna Queen a hlavně úplně první titul v kariéře
Bez šampaňského. "Bohemka mi nabídla rozlučkový zápas, ale já jsem si řekl, že se chci s vámi rozloučit v normálním ligovém zápase," přiznal dojatě. Jenže tímhle příběh nekončí. Naopak teprve teď se otevírá další kapitola. A není jen jedna...
Jedna možnost zní: převzít roli lídra v B-týmu Bohemians. Předávat mladým, co nasbíral za dvě dekády v lize. Pomáhat, koučovat, klidnit, motivovat. A přitom zůstat nohama na zemi, přesně jak to má rád. „Padají možnosti, že by ještě mohl hrát v B-týmu jako mentor, cítí se v té roli dobře,“ zmínil trenér Jaroslav Veselý. Jindřišek v ní může být oporou na hřišti i v šatně – jako kapitán, co ví, kdy mluvit a kdy mlčet.
Druhá cesta míří mimo trávník. V kulisách se totiž rodí nový domov Bohemky, a Jindřišek by mohl být jedním z těch, kdo u toho budou. Ne s krumpáčem v ruce, ale jako někdo, kdo klubu rozumí do posledního šroubku. Funkcionářská role? Proč ne. „Další varianta je taková, že by pomohl při budování stadionu,“ říká se v Ďolíčku. Klub by tak nepřišel o jeho energii, intuici a přirozený respekt.
A co kdyby do toho přece jen šlápl jako trenér? Ne v první lize, ale mezi dětmi. Tam, kde je fotbal ještě radostí a ne byznysem. Tam, kde kluk v sedmi letech víc řeší, jak napodobit Messiho, než kolik má na kontě gólů. „Ostatně mám vystudovanou trenérskou B licenci a trénovat děti nebo dorostence by mě hodně bavilo. Určitě víc než vést tým chlapů, kde je úplně jiný tlak na výsledky,“ připustil Josef už dříve. V takové roli by mohl být víc než trenér – vzor.
A pak je tu čtvrtá možnost. Nejskromnější, ale možná nejpoctivější. Vrátit se k řemeslu, které si vyučil. Instalatér. Jo, zní to obyčejně. Ale Jindřišek není z těch, co potřebují světla reflektorů. „Tento obor jsem se vyučil a rozhodně mám v úmyslu se k němu jednou vrátit. Sem tam si samozřejmě nějaký melouch udělám i teď,“ uvedl. Ideál? „Kdybych mohl dělat instalatéra a k tomu třeba někde trénovat malé děti, byla by to pro mě ideální kombinace." A co Velké Hamry? Taky nezapomenutý sen. V posledních dnech už mu ostatně opět dvakrát volali. "Ve Velkých Hamrech jsem slíbil, že se jednou vrátím. Že si tady jednou zahraju třeba divizi. Jednou,“ usmívá se. Fanoušci menšího klubu tak ještě nemusí házet dres s číslem 6 do vitríny.