Prskavec je na hraně reprezentace: Hlava už není jako v pětadvaceti, ale pořád mám v sobě tu jiskru, která chce uspět

Konec jedné éry: Ondra se naposledy opře do boulderu a stane se tak v Praze!

Zatímco na kánoi se drží na špici, v jeho královské disciplíně – kajaku – visí všechno na děleném třetím místě. O všem se rozhodne o víkendu v pražské Troji.

"Po náročném víkendu je tělo hodně unavené," přiznal, ale odpočinek u něj nevypadá jako u běžného sportovce. Místo ležení doma posekal zahradu a odpoledne si šel ještě vypádlovat.

Dvojkombinaci kajaku a kánoe vnímá spíš jako výzvu než problém. Přechod mezi disciplínami je podle něj extrémně náročný, hlavně fyzicky a mentálně. Přesto věří, že se v Troji prosadí – tratě v Praze mu totiž sedí mnohem víc než silová Trnávka.

Zarazilo ho však, jak rychle po sobě musí v českých závodech nastupovat. V zahraničí bývá mezi jízdami i půl dne, u nás sotva půl hodiny. "Bylo by fajn o tom do budoucna uvažovat," naznačil diplomaticky.

Přestože tím riskuje, že nakonec neuspěje ani v jedné disciplíně, s klidem říká: "Vybral jsem si to tak a musím se s tím srovnat."

Ke kánoi přičichl teprve před třemi lety, dnes ji považuje za nedílnou součást kariéry. "Baví mě to a myslím si, že mě to svým způsobem drží víc u toho sportu," vysvětluje. Navíc pořád cítí, že má kde přidávat – třeba v rychlosti jízdy dopředu, kde zatím ortodoxním kanoistům nestačí.

Na kajaku se ale cítí silnější. O to větší překvapení bylo, když na Trnávce exceloval právě na kánoi. Vyhrál první jízdu, ve druhé byl třetí.

Stará garda vs. nová vlna

Motivaci neztrácí ani po víc než dvaceti letech na vodě. Naopak – neúspěšná loňská sezona ho nakopla. Pomohlo i to, že konečně zvládl své dlouhodobé zdravotní potíže s atopickým ekzémem. "Za poslední půlrok jsem to dostal pod kontrolu, což mě těší," dodává.

Věk vnímá spíš jako přirozený vývoj než brzdu. "Hlava už není jako v pětadvaceti, ale pořád mám v sobě tu jiskru, která chce uspět."

Konkurenci na domácí scéně sleduje s respektem. Nezapomíná na dobu, kdy byl český tým nabitý šampiony – spolu s Vávrou Hradilkem, Ondrou Tunkou a Vítkem Přindišem patřili všichni do světové dvanáctky. Teď je ale čas, aby mladí šli nahoru. "My se jim to ale budeme snažit co nejvíc znepříjemnit," dodává se smíchem.

Přípravu na rozhodující víkend už má nalinkovanou – lehké tréninky, volný čtvrtek, v pátek rozježdění na specifické cvičení a v sobotu hurá na vodu.

Je mu jasné, že šance na neúspěch existuje, ale soustředí se na výkon. "Nakonec je to stejně jen o tom, jestli dokážete předvést ten nejlepší výkon. Když jo, můžete být spokojení, i když to nevyjde."

A kdyby to nestačilo? "Pak by si ti mladší zaslouženě vybojovali svoje místo. A já bych se musel příští rok hodně snažit, abych si nominaci vzal zpátky," zakončil.