- Jiří Zubík ,
- 11. 03. 2025
top zprávy
Stanislav Kašpárek je jedním ze dvou českých hráčů, kteří v letošní sezoně nastupují v nejprestižnější házenkářské soutěži - Lize mistrů. Rodák ze Žeravic u Přerova zároveň patří k reprezentačním stálicím a je obecně považován za jednoho z nejlepších českých házenkářů, přesto v nominaci na blížící se kvalifikaci o účast na mistrovství Evropy proti Chorvatsku chybí. O důvodech své absence, síle vicemistrů světa, ale i angažmá v rumunském Dinamu Bukurešť promluvil Stanislav Kašpárek exkluzivně pro sportwin.cz.
Stejně jako loni nastupuješ za Dinamo Bukurešť. Zatímco loni jste se probojovali až do final four Evropské ligy, letos jste si zahráli ještě prestižnější Ligu mistrů. Je v těch soutěžích velký rozdíl?
„Řekl bych, že ten rozdíl je opravdu veliký. Liga mistrů je to nejvíc, co může být, hrají v ní ty nejkvalitnější týmy. Je to náročnější jednak časově, protože se hraje mnohem více zápasů, a pak také soupeři jsou mnohem kvalitnější. Pro kluby je to i o dost větší prestiž, než hrát Evropskou ligu. Tu hraje přece jen více týmů, kdežto Ligu mistrů pár vyvolených.“
Ve skupině A jste začali na podzim skvěle. Z prvních sedmi duelů jste vyhráli hned pětkrát a doma jste porazili třeba Sporting, který nakonec skončil druhý a postoupil přímo do čtvrtfinále. Byl to start, který jste očekávali, nebo ty výsledky byly trochu nadplán?
„Určitě to bylo nadplán. Začátek sezony byl z naší strany super. Začali jsme obhajobou rumunského superpoháru, pak jsme vyhráli pět ze sedmi zápasů. V klubu byla euforie, všichni byli nadšení, že to šlape. Začátek byl nadstandard, ale myslím, že je v našich možnostech hrát přesně takovou házenou jako na začátku sezony.“
Z těch zbylých sedmi už jste ale zvítězili pouze jednou, a to v posledním kole s dánskou Fredericiou. Čím to, že přišel takový útlum?
„Nevím, jestli to byl přímo útlum. Potom byla reprezentační pauza, takže jsme odjeli reprezentovat a vypadli jsme na dva tři týdny z toho rytmu Ligy mistrů. Když jsme se vrátili, bylo všechno úplně naopak. Hráli jsme špatně a všechny tři zápasy jsme prohráli. V závěru skupinové fáze jsme měli taky problémy uvnitř týmu. Vedení nám před třemi týdny oznámilo, že končí trenér, což taky atmosféře nepomohlo. Jinak bych řekl, že máme skvělý tým na papíře, ale individuálně hrajeme pod své možnosti. Každý zápas zahraje dobře někdo jiný, ale my bychom potřebovali, aby v jednom zápase zahráli dobře všichni stabilní hráči.“
Celkově to Dinamu stačilo na 5. příčku a čeká vás osmifinále, kde vyzvete Magdeburg. Je to pro vás přijatelný los, nebo jste se tomuto německému celku chtěli spíše vyhnout?
„Je to nejtěžší možný soupeř. Řekl bych, že i Wisla Plock, která skončila v tabulce skupiny za námi na 6. místě, má přijatelnější los než my, ale tak to bohužel je a v to si prostě nevybereme. Magdeburg je silný soupeř, ale dá se porazit. Určitě ale budou favoritem.“
Pokud se vám podaří přejít, zopakujete si zápasy s Veszprémem. To je velmi silný soupeř, jeden z nejlepších týmů na světě, nebo ne?
„Je tam náš bývalý trenér. Za mě to je vzhledem k šířce jejich kádru společně s Barcelonou největší aspirant na celkové vítězství.“
V Rumunsku jsi zatím třetím rokem, jak se ti tam líbí?
„Naštěstí jsem v Bukurešti, takže pěkné velké město plné možností. Poskytuje mi všechno, co potřebuji, takže si nemůžu stěžovat.“
Dinamo Bukurešť vyhrává domácí tituly nepřetržitě od sezony 2015/2016. Solidně našlápnuto máte i letos. Není to ale v těch evropských pohárech občas trochu na škodu, že vám doma chybí konkurence a nehrajete tolik těžkých zápasů?
„Může to tak být, ale zase druhá stránka věci je, že kdybychom hráli těžké zápasy v Rumunsku, jestli bychom byli schopni hrát ještě těžší duely v Lize mistrů. Takže to úplně nedokážu posoudit. Liga je určitě lehčí s porovnáním těch zápasů v Lize mistrů. Opravdu nevím, jsou týmy, které to zvládají, ať už třeba Veszprém, který taky nemá se Szegedem v Maďarsku konkurenci. Nebo Kielce a Plock, kteří taky hrají trochu snadnější polskou ligu a zvládají to na dvou frontách. Řekl bych, že to je hodně individuální. Někdo preferuje hrát dva těžké zápasy za týden, jako třeba Němci, my to máme zase tak, že máme lehčí ligu a koncentrujeme se na Ligu mistrů."
Jak je na tom vlastně rumunská liga v porovnání s tou českou?
„Těžké soudit podle pár zápasů, ale loni tady hrál vítěz extraligy Karviná se Steaou Bukurešť, která byla zhruba v polovině tabulky, a říkali, že to byl vyrovnaný soupeř. Rozpočtem se to srovnat asi nedá, protože rumunská liga je profesionální, ale kvalitativně bych to přirovnal ke středu tabulky.“
V lednu absolvovals s národním týmem mistrovství světa, kde Česká republika startovala po deseti letech. Z 32 účastníků jsme skončili 19., hodnotíš to umístění i vzhledem k té delší absenci jako úspěch?
„Z mého úhlu pohledu to byl od nás naprostý propadák. Co se týče předvedené hry, vydali jsme se proti všem moderním trendům, kdy jsme praktikovali pomalou, místy až uspávací házenou, na kterou se jen stěží dalo dívat. Ze všech 32 týmů na šampionátu jsme vstřelili nejméně gólů, konkrétně 130 v šesti utkáních, což činí průměr 21,5 branek na zápas. Přestříleli nás týmy jako Guinea, Kapverdy, Chile nebo USA , což si myslím, že hovoří za vše. Jediným pozitivem byla obranná činnost podpořena brankáři, kde jsme byli schopni eliminovat i přední evropské celky. Bohužel jsme ale nebyli schopní vyrážet ze stabilní zabezpečené obrany do rychlých protiútoků a pomoct si lehkými góly.“
Národní tým teď čeká kvalifikační dvojutkání s vicemistry světa z Chorvatska, kde bude reprezentace pod novým realizačním týmem usilovat o zajištění si účasti na mistrovství Evropy. Proč se vlastně tvoje jméno neobjevilo v nominaci?
„Reprezentovat svou zemi byl od mládí vždycky můj sen. Strávil jsem v národním týmu už 8 let, ale momentálně to cítím tak, že já i reprezentace si potřebujeme na nějaký čas od sebe navzájem odpočinout. Speciálně po posledním období, kdy ze mě vyprchala veškerá radost ze hry, vinou striktně naordinovaného herního stylu “házené”. Je to těžké akceptovat, když víte že jste schopni hrát na nejvyšší úrovni v Lize mistrů a v reprezentaci nemůžete předvádět tomu odpovídající výkony. A také asi není úplné veřejné tajemství, že můj vztah s teď už bývalým trenérem nebyl zrovna nejlepší. To mělo negativní dopad na atmosféru v týmu na posledním mistrovství světa, čehož jsem si vědom. Tímto chci poděkovat skvělé partě kluků a realizačnímu týmu, kteří mě podpořili a právě díky nim jsem měl vždy chuť jezdit na ty všechny reprezentační srazy.“
Uvažuješ i o konci reprezentační kariéry?
„Jak jsem řekl, chce to nějaký čas. Velkým pozitivem je určitě změna trenérského dua a doufejme, že i v radikální změně herního stylu, i když to bude chtít trochu času vzhledem k náročnému programu.“
Hádám, že budeš alespoň ty zápasy sledovat...
„Ve středu kluci hrají proti vicemistrům světa první zápas v Brně. Přijdu je podpořit alespoň z hlediště. Doufám, že diváci vytvoří červené peklo a poženou tým za vítězstvím. A taky skrytě doufám, že až uvidím zaplněnou arénu českými fandy, tak se ve mě znovu probudí ty skvělé pocity, vzpomínky a hrdost, proč jsem vždy chtěl být součástí reprezentačního týmu!“
V čem je podle tebe největší síla Chorvatů?
„Jsou pověstní svojí bojovností. Zejména před domácím publikem dokážou porážet nejlepší týmy světa, takže to budou mít kluci v Záhřebu hodně těžké. Jejich hra je postavená na obranném systému 1-5 s vysokým hráčem na špičce. Hodně proměnili tým, ale i tak tam zůstala obrovská kvalita.“
