Fotbal mi chybí, nemůžu bez něj být, přiznává Pulpit. Učí tělocvik i cepuje talent z Admiry


Ewerton českou ligu přerostl, do Maďarska by ale přestupovat neměl. Ferencváros by pro něj byl krok zpátky, myslí si Komňacký

Fotbalové mužstvo tak vyměnil za děti. Ve Vraném nad Vltavou učí tělocvik, do toho vede v Praze individuální tréninky. Odchod do ústraní? Spíš nádech před další štací. “Chtěl bych do trenérského kolotoče naskočit zas zpátky. Jen to musí dávat smysl,“ zdůraznil sedmapadesátiletý odborník, který sám sebe nazývá fotbalovým narkomanem.  

Trenére, jak vás výuka mladých naplňuje?

"Naplňuje mě dost. Učení je taková má druhá štace. O tělesné kultuře hodně přemýšlím, neboť tělesná zdatnost mladých není dneska taková, jaká by měla být. Vedu o tom neustálé diskuse i s panem doktorem Janstou, mým bývalým profesorem na Právnické fakultě."

A k čemu jste došli? Je největší problém v tom, kolik nastupující generace tráví času na mobilech?

"Samozřejmě je to jeden z aspektů, který mladým nedovoluje sportovat naplno. Můj poznatek je ale takový, že všechno vychází z rodiny. Pokud rodiče zamezí tomu, aby jejich děti trávily veškerý čas na mobilech, mohou je pak snáze přimět k tomu, aby se alespoň trochu hýbaly. Není to o tom, že z každého musí být profesionální sportovec. Nějakou část svého času by však děti pohybem trávit prostě měly."

Když to řeknu s velkou nadsázkou, poslouchají vás žáci víc než hráči?

"Myslím si, že jim mám co dát, že je mohu něco naučit. Samozřejmě některé třídy jsou disciplinovanější víc, některé méně, ale to už k tomu patří. Mým hlavním úkolem je motivovat děti k tomu, aby je sport začal bavit. Aby skutečně netrávily všechen čas jen na tabletu nebo s telefonem."

Co fotbal, ten vám nechybí?

"Jasně že jo. Dobře víte, že já jsem v tomhle fotbalový narkoman a budu už vždycky. Chtěl bych do trenérského kolotoče naskočit zas zpátky. Ještě mám sílu, abych těch svých 657 odkoučovaných zápasů dál rozšířil, musí to ale dávat smysl. Jinými slovy, musí to být jiné než mé poslední štace, kde už jsem ten smysl začal postrádat. Částečně mi teď ale fotbal nahrazují ty individuální tréninky, v rámci nichž vedu třeba pro manažerskou skupinu 121 Elite talentovaného Nikolase Dobiáše. Dostali jsme ho z divize až do základní sestavy Admiry ve třetí lize a není to náhoda. Je to kluk, který mě vyloženě baví, protože na něm vidíte obrovskou touhu se zlepšovat. Obecně si myslím, že někteří ostatní dělají chybu v tom, že se individuálním tréninkům vyhýbají, že si myslí, že jim vystačí ty v klubech. Ti opravdu velcí hráči jako Cristiano Ronaldo či Pavel Nedvěd se zároveň připravovali individuálně."

"Někteří dělají chybu v tom, že se individuálním tréninkům vyhýbají"

Dobiášovi je stále pouhých 21 let. Měl by podle vás už teď na nejvyšší soutěž?

"Vývoj každého hráče má svá specifika i zákonitosti a Nikolase ještě čeká dlouhá cesta. Radím mu, ať nikam nespěchá, ať jde nahoru step by step. Teď už si v Admiře vybojoval základní sestavu, coby útočník ale musí dávat gólů ještě víc. Zrovna já nejsem zastáncem unáhlených kroků. Vždyť se podívejte na stopera Robina Hranáče. Je fajn, že se z Plzně dostal za krátký čas až do Hoffenheimu, ale pomohlo mu to nějak, když tam vůbec nehraje? Můj názor je, že v jeho případě měli mít všichni větší trpělivost. Na takový přestup měl ještě čas."

Zmínil jste, že na vašich posledních štacích si to nesedlo. Jistě jste narážel hlavně na Třinec…

"Tam mě to otrávilo moc, nemělo to vůbec smysl. Sportovní ředitel Franta Šturma mi sliboval dlouhodobou spolupráci, jenže nakonec jsme museli skončit my oba. Věřil jsem, že jeho pozice je pevná, že se v Třinci pokusíme něco systematicky budovat, realita byla ale jiná. Neměl jsem se nechat přesvědčit, abych do toho šel."

A řešil jste od té chvíle nějaké další nabídky?

"Něco ano, ale nebylo to nic smysluplného. Bylo by to jen trénování pro trénování, a to není nic pro mě. Já musím být do své práce stoprocentně vtažen. Fotbal mi ale chybí, nemůžu bez něj být. I proto ho dál pozorně sleduji, dělám si zápasové rozbory a upravuji své tréninkové plány. Tenhle sport se totiž dynamicky vyvíjí a vy na to musíte neustále reagovat, s čímž jsem ovšem já problém nikdy neměl. Snažím se pořád vzdělávat. Vkládat do tréninkového procesu nové a nové prvky." 

Ďolíček jako stadion snů? Bohemka plánuje velkou revoluci za soukromé peníze