Pane Bílku, proč to takhle nešlo dříve?

Středeční utkání české reprezentace se Slovenskem muselo potěšit oko českého fanouška. Nové tváře reprezentace se ukázaly ve skvělém světle. Předvedená hra byla na úrovni a doplněná o kombinační choutky, dívalo se na to se zalíbením. Trenér Michal Bílek zjistil, že se někdy stereotypy mohou bourat. Tato změna měla nastat už dávno. Nové tváře měly dostat šanci dříve Čech - Gebre Selassie, Sivok, Kadlec, Limberský - Hübschman, Darida - Jiráček, Kolář, Pilař – Lafata. S takovou sestavou jsme nastoupili do přátelského utkání s Ukrajinou v srpnu a byla to generálka na kvalifikační cyklus. Už v té době zářil v Trondheimu například Bořek Dočkal, startu se však nedočkal. Když se podíváme na zmíněnou sestavu, nastává otázka - co pana Bílka vedlo k jejímu výběru? V sestavě jsme nenašly nová jména, která by si mohl Bílek vyzkoušet před kvalifikačními utkáními. O kvalitách těchto hráčů už věděl z Eura v Polsku a na Ukrajině, nepotřeboval je zkoušet. Prověřit si nové hráče, o tom snad přátelské utkání jsou. Po většinu utkání s Ukrajinou jsme se bránili a předvedli špatný výkon. Je možné, že od hráčů nebyla motivace. Proto měli nastoupit jiní hráči, kteří by se chtěli ukázat a mohli by poté v kvalifikaci pomoci. Navíc se s Ukrajinou zranil Václav Pilař, přišel prakticky o celý podzim a můžeme doufat, že mu to nějakým způsobem nenaruší kariéru, zbytečná ztráta. Hráči jako Dočkal nebo Kozák a další měli dostat šanci už na Ukrajině. To co umí, nám ukázali ve středu. Není lepší hrát na dva útočníky? Trenér Bílek neoblomně věřil systémů 4-2-3-1, který praktikoval v drtivé většině případů. Proti Slovensku jsme hráli se dvěma útočníky a bylo to jiné kafe. V systému s jedním útočníkem se vůbec neukázaly kombinační schopnosti některých našich hráčů. Tento systém sváděl k nakopávaným míčům na Tomáše Pekharta a úroveň hry kvůli tomu byla v několika případech nekoukatelná. Dovolil bych si připomenout, že Jan Koller nereprezentuje od září 2009, tak nehrajme stylem jako bychom tohoto výjimečného útočníka měli v kádru. Koneckonců tato formace nesvědčila ani Milanu Barošovi, což musíme zmínit na jeho obranu. Myslím si, že ve včerejším utkání by se dostal více do šancí, třeba podobně jako Lafata. Se systémem na dva útočníky se projevilo, že dva jsou prostě více než jeden, bylo to znát hlavně ve vápně. Máme dva skvělé ofenzivně laděné krajní obránce i záložníky, tak je prosím využívejme. Při svých akcích servírují do vápna jeden míč za druhým, ať už po zemi či vzduchem. Z toho právě proti Slovensku těžil Lafata. Zkušenost není všechno Bílek sází na osvědčené hráče, ale mladíci jako Krejčí, Dočkal, Kalas či Vaclík ukázali, že utkání reprezentace jsou schopni zvládat. Noví hráči hráli s elánem a kvalitně. Není se čeho bát a měli by dostat více šancí. Vždyť několik z nich mají na svůj věk výborné zkušenosti s evropským fotbalem. Vaclík s Krejčím se Spartou, Kalas v Arnhemu, Dočkal má s Trondheimem zkušenosti z Evropské ligy. Další jako například Pospíšil či Darida hrají pravidelně v české lize a herní praxi také rozhodně mají. Proti kvalitním hráčům jako Hamšík, Hubočan apod. se ukázali v dobrém světle a přehráli je. Snad to nebylo jen ojedinělé a Michal Bílek se z utkání se Slováky poučí i do budoucna.