Míra Bosák: Drahá rána, která si žádá nulové kompromisy

Docela mě zajímá, jak si příslušný soud poradí s pitomcem, který mrštil při utkání Sparty s Baníkem dělbuch na trávník. Co se mu tak asi honilo hlavou, když vybuchující pyrotechnika těsně minula Ladislava Krejčího ? Byl na sebe pyšný ? Cítil se jako hrdina ? Nebo měl přece jenom najednou pocit, že je to poněkud přes čáru ? Házet dělbuchy do míst, kde se pohybují lidi, ať už se jedná o cokoliv (snad vyjma policejního zásahu) je totální zhovadilost. A ještě jedna věc mě vytočila. Rozebírání situace kolegy komentátory i píšícími novináři ve smyslu – co je to za hloupost hodit dělbuch na vlastního hráče. Copak to není jedno, jestli by výbuch třeba i vážně zranil borce místního nebo někoho z hostů nebo eventuelně pořadatele ? Tedy jinak řečeno – hodit něco výbušného na domácí je trestuhodné, zatímco když se jedná o soupeře, jde víceméně o takovou klukovinu ? Můj pohled je jasný. Takovýto čin je v každém případě činem trestným, nikoli přestupkem. A podle toho musí být také potrestán. Abychom si rozuměli, celkem nic nemám proti svítící a zvýrazňující pyrotechnice, která nevybuchuje a není nikomu nebezpečná, ale ve chvíli, kdy může jít o zdraví, jsem naprosto nekompromisní. Pokud se pachatel takovéhle zhůvěřilosti nedostane třeba dvacet let na fotbal, bude muset zaplatit to, co sparťanský pokladník pro změnu bude muset poslat jako pokutu na strahovský kopec a třeba si i na chvilku zkusí, co to je sedět v klidu cely, vůbec nic se nestane. Jen bude na fotbale poněkud bezpečněji. V podobných případech asi nic jiného, minimálně v českých podmínkách, než silná represe, neplatí. Každý, kdo někdy v budoucnu dostane podobný nápad, by měl zároveň mít někde vzadu v hlavě varování, jaké následky podobné jednání může přinést. Jinak to nepůjde…   MB