- Petr Zajíc ,
- 28. 03. 2026
Čekání skončilo a kolem Jiřího Procházky znovu houstne vzduch. Český Samuraj míří do titulového duelu s Carlosem Ulbergem, ale v jeho týmu se místo velkých slov drží spíš chladná hlava a přesný plán.
V táboře Jiřího Procházky se poslední týdny nesly ve znamení trpělivosti. Potvrzení soupeře přicházelo pozdě, dlouho se čekalo a v zákulisí hrálo roli hned několik okolností. Přesto trenér Martin Karaivanov dává najevo, že tým z tempa nevypadl. Naopak.
Jak vyplynulo z rozhovoru pro Deník Sport, příprava začala už v Brně a klíčový impuls přinesl až vysokohorský kemp v Mexiku. Karaivanov neskrýval spokojenost a poznamenal, že „příprava zatím probíhá naprosto skvěle“. Právě to je pro Procházkův tým důležité. Ne spekulace kolem soupeře, ale pocit, že vše běží podle plánu.
Zajímavé je i to, jak realisticky vnímoval tým možnost další trilogie s Alexem Pereirou. Zvenčí to vypadalo jako lákavý scénář, uvnitř kempu však podobné sny příliš neživili. Karaivanov dal jasně najevo, že stáli nohama na zemi a nepřipoutávali se k variantě, která měla od začátku jen malou šanci.
Na první pohled se může zdát, že Procházka dostal přijatelnějšího soupeře než některá jiná jména z divize. Jenže právě tady přichází trenérovo varování. Ulberg podle něj rozhodně není snadný úkol.
Karaivanov upozornil hlavně na jeho vstupy do zápasu. V prvních minutách bude novozélandský ranař těžit z dynamiky, rychlosti a sebevědomí. Současně však dodal, že jeho styl má jasné vzorce. „Pracuje systematicky, poctivě, ale je taky předvídatelný,“ přiblížil kouč s tím, že Ulberg často reaguje podobně, vrací se k levému háku a údery si připravuje podle opakující se šablony.
Právě v tom může ležet Procházkova výhoda. Český bojovník není odkázaný jen na jednu cestu. Může přijmout přestřelku v postoji, ale stejně tak duel stáhnout na zem, zpomalit tempo a dostat soupeře do míst, kde už se nebude cítit tak jistě. Karaivanov navíc připomněl, že pětikolové bitvy nejsou pro Ulberga běžným prostředím, zatímco Procházkova kondice patří dlouhodobě k jeho silným zbraním.
Nejsilnější moment celého rozhovoru přišel ve chvíli, kdy se Karaivanov ohlédl za dlouhou společnou cestou. Procházku vede sedmnáct let a dobře ví, že na začátku nešlo o zázračný talent, který by okamžitě vyčníval nad ostatními. Viděl v něm hlavně rvavost a ochotu nechat v tréninku všechno.
Dnes mluví jinak. „Tehdy byl kluk, nyní je muž,“ pronesl Karaivanov a v té větě je možná schovaný nejpřesnější popis současného Procházky. Nejde jen o věk nebo svaly. Jde o klid, vyzrálost a schopnost unést tíhu velkého večera bez zbytečných emocí.
Právě to může titulový zápas rozhodnout. Ne křik, ne aura favorita, ale muž, který ví, co dělá, a proč to dělá.
Otec proti synovi těsně před zápasem. V rodině Furyových to znovu vře