Trpišovský pláče na špatném hrobě. Tykač by měl trenérovi spočítat drahé nákupy

• Slavia schytala od Pafosu výprask 1:4 a končí bez výhry
• Kouč si stěžoval na úzký kádr, přestože má nejširší soupisku v historii
• Herní projev upadá, chybí dřívější agresivita a běhavost
• Jan Bořil předvedl školáckou chybu, která vedla k vyloučení
• Vedení klubu postrádá oponenturu, z Trpišovského je neomezený vládce

Vzpomínky na Barcelonu zhořkly

Ještě před pár lety se červenobílí vraceli z evropských bojišť se vztyčenou hlavou, třebaže výsledková tabule ne vždy svítila zeleně. Na podzim 2019 sice skončili ve skupině smrti poslední, ale jejich atletický projev a agresivní presink budily respekt i u těch největších gigantů. Tehdejší manažer Arsenalu Arsene Wenger při pohledu na statistiky nevěřil vlastním očím. „Po osmdesáti minutách měla Barcelona v nohách 97 kilometrů, Slavia 109. To je rozdíl dvanácti kilometrů, něco takového jsem v životě neviděl,“ žasl tehdy nad fyzickou připraveností Pražanů.

Dnes však Slavia opouští nejprestižnější klubovou scénu zadním vchodem, bez fanfár, ba i bez jediného vítězství. Výprask 1:4 od kyperského Pafosu byl jen smutnou tečkou za kampaní, která postrádala jiskru. Tým, jenž dříve soupeře uštval, nyní působí, jako by jel na setrvačník. Z herního projevu se vytratila lehkost a místo progresivních vizí, jimiž kdysi Jindřich Trpišovský provětral český fotbal, nastoupila křeč. „Mísí se ve mně nejhorší pocity,“ přiznal lodivod lavičky po závěrečném hvizdu.

Miliardy na účtu, ale hráčů prý málo

Mnohem větší rozčarování než samotná prohra však přineslo trenérovo hodnocení příčin neúspěchu. „Potřebujeme mít kvalitativně širší kádr, i kvůli zraněním, která přicházejí,“ posteskl si Trpišovský na tiskové konferenci. U mnoha fanoušků tím vyvolal údiv, ne-li přímo hněv. Pokud to měl být vtip, v Edenu se mu zasmál málokdo. Realita je totiž taková, že majitel klubu Pavel Tykač otevřel penězovody dokořán a současná soupiska je tou nejnákladnější a nejširší v novodobé éře.

Do Vršovic proudí nové posily s železnou pravidelností, jen aby byly obratem odeslány na hostování. Jména jako Hašioka, Prekop či Kante, jehož klub vytáhl z druhé ligy a ihned přeposlal do Ostravy, jsou toho důkazem. Tykač by měl možná provést důkladnou inventuru, aby zjistil, zda se neustálé nákupy a následné přispívání na platy hostujících hráčů skutečně vyplácí, pročež by nebylo efektivnější dát šanci dravému mládí z akademie. Vždyť slávistický dorost v Evropě na rozdíl od áčka válí.

Taktická sebevražda a chybějící oponent

Zápas na Kypru odhalil i trhliny v taktickém myšlení a disciplíně. Klíčový moment, vyloučení kapitána Jana Bořila, nebyl dílem smůly, nýbrž špatného vyhodnocení situace. Slavia měla možnost založit útok konstruktivně při přečíslení, místo toho zvolila riskantní nákop, po kterém následovala ztráta a brejk soupeře. Bořil navíc v kritické chvíli vyrazil vpřed místo návratu do obrany, čímž nechal zadní vrátka otevřená. „Bóřa hasil situaci, o kterých se bavíme furt. Ztratíme míč na půlce, namažeme soupeři a ještě je z toho červená,“ komentoval situaci trenér.

Aby se tým mohl posunout, potřebuje tvrdou zpětnou vazbu. Tu Trpišovskému na začátku angažmá poskytoval sportovní ředitel Jan Nezmar, s nímž sváděl konstruktivní bitvy o směřování týmu. Dnes však v ředitelském křesle sedí bývalý brankář Přemysl Kovář, jenž v kabině platil spíše za tmelící prvek a baviče. Je otázkou, zda dokáže svému bývalému šéfovi nastavit zrcadlo. One-man show totiž ve vrcholovém sportu málokdy vede k dlouhodobé prosperitě.

Spartu opouští důležitá osobnost posledních let. Birmančevič míří do Španělska