- Petr Zajíc ,
- 21. 01. 2026
Je to jako déjà vu, jenže v mnohem krutějších kulisách, neboť zatímco před lety ho na cestě za slávou brzdili Federer s Nadalem, dnes se Novak Djokovič dívá na záda jiné dvojici, která si uzurpovala tenisový trůn pro sebe. Srbský fenomén čeká na grandslamový vavřín už dva roky a otevřeně přiznává, že souboj s časem a dravým mládím začíná bolet.
Bělehradský rodák zažívá situaci, kterou už jednou prožil, třebaže v úplně jiné životní etapě. Po prvotním úspěchu v Austrálii v roce 2008 následoval půst, kdy si trofeje mezi sebe dělili jiní giganti. Dnes se píše rok 2026 a scénář je podobný, jen jména na pohárech se změnila. Carlos Alcaraz a Jannik Sinner vytvořili neprostupnou hradbu, přes kterou se srbskému veteránovi nedaří přejít, pročež jeho sbírka čtyřiadvaceti grandslamů stagnuje. Rozdíl je však zásadní – tehdy měl Novak dvacet a budoucnost před sebou, dnes mu táhne na čtyřicet a čas hraje proti němu.
Není to o závisti, ba spíše o realistickém pohledu na věc. Před startem Australian Open si v debatě na Eurosportu sice neodpustil poznámku se svým typickým suchým humorem, že chvály na mladé pušky už bylo dost, avšak jedním dechem uznal jejich kvality. Jsou odskočení. A co je horší, biologické hodiny jsou neúprosný soupeř. Osmatřicetiletý tenista Djokovič přiznal, že mu v závěrečných fázích turnajů dochází „šťáva“, kterou nutně potřebuje, aby mohl těmto atletickým zázrakům konkurovat pět setů v řadě.
Skeptický je i legendární bouřlivák John McEnroe. Podle něj je představa, že by Novak dokázal porazit Alcaraze i Sinnera v jednom turnaji, tedy těsně po sobě, téměř utopií. Fyzička se stává limitujícím faktorem, který nelze ošálit ani tou nejdokonalejší stravou či regenerací.
Publikum na západě ho nikdy nemilovalo tak vroucně jako Rogera či Rafu. Právě McEnroe ho trefně přirovnal k Ivanu Dragovi z filmu Rocky IV – strojový, chladný, respektovaný, ale nemilovaný. Přesto tento „padouch“ odmítá hodit ručník do ringu. I když mu v květnu bude devětatřicet, stále drží pozici světové čtyřky.
O konci kariéry nechce slyšet, dokud dokáže držet krok s elitou na těch největších jevištích. „Pořád soutěžím na nejvyšší úrovni, takže nemám pocit, že by se mělo mluvit o konci. Až ten čas přijde, dám vám vědět,“ uklidnil novináře v Melbourne poté, co v prvním kole smetl Pedra Martíneze. A vysněný pětadvacátý titul? I kdyby nepřišel, čtyřiadvacet trofejí není špatná vizitka.