- Petr Zajíc ,
- 04. 01. 2026
top zprávy
Mít k dispozici tolik talentu, že byste složili tři rovnocenné týmy, zní jako sen každého trenéra. Pro architekty kanadské a americké reprezentace se však tento luxus proměnil v minové pole, kde každý krok mimo znamená mediální popravu. Generální manažeři obou velmocí zahodili kalkulačky, ignorovali tabulky produktivity a vsadili na intuici, čímž šokovali hokejový svět.
Když máte za úkol přivézt olympijské zlato a nic jiného se nepočítá, většina lidí by sáhla po jistotě. Nikoliv však tito dva muži. Generální manažer týmu USA Bill Guerin a jeho kanadský protějšek Doug Armstrong se rozhodli jít proti proudu, ba i proti selskému rozumu běžného diváka. Namísto aby do sestavy naskládali jména s nejvyšším počtem gólů, začali budovat tým podle vzoru legendárního Herba Brookse. Nechtěli ty nejlepší hráče. Chtěli ty správné.
Tento přístup ovšem vyžaduje hroší kůži. Od chvíle, kdy soupisky spatřily světlo světa, čelí oba funkcionáři vlně kritiky. Sociální sítě plní nechápavé reakce, analytici poukazují na údajné minely a fanoušci se ptají, zda se vedení nezbláznilo. Guerin však zůstává ledově klidný. „Pokud by se sestavy tvořily jen podle čísel, funkce generálního manažera by byla zbytečná. To by pak mohl dělat kterýkoliv fanoušek,“ podotkl americký boss s tím, že jeho vizí není All-Star tým, nýbrž fungující stroj.
Pohled na seznam opomenutých jmen vyráží dech. Jason Robertson, nejproduktivnější americký hokejista nejen této sezony, ale i v součtu od roku 2022, bude olympiádu sledovat jen v televizi. Podobný osud potkal Lanea Hutsona, čerstvého držitele Calder Trophy a bodově nejúspěšnějšího beka Spojených států. Proč? Guerin hledal specifické role. Místo technických kouzelníků, kteří vyžadují puk na hokejce, upřednostnil silové pojetí Tage Thompsona nebo defenzivní specialisty, kteří nebudou remcat ve čtvrté lajně. Hutsonovi pak jednoduše nezbylo místo vedle hegemonů, jakými jsou Quinn Hughes či Zach Werenski.
Ještě odvážnější, možná až kacířský tah předvedl kanadský stratég. Nominace brankáře Jordana Binningtona je v přímém rozporu s jakýmikoliv daty. Gólman St. Louis Blues prožívá v NHL bídné období, jeho úspěšnost zákroků se krčí na podprůměrných 87 procentech a aktuální forma z něj dělá jednoho ze statisticky nejhorších mužů v masce v celé lize.
Jenže Doug Armstrong nehledí na čísla, nýbrž na auru vítěze. Věří muži, který mu v St. Louis vychytal Stanley Cup a který nezklamal ani při nedávném triumfu na turnaji Čtyř národů. Je to sázka na psychickou odolnost a zkušenosti, třebaže sportovní forma varovně bliká červeným světlem. Podobně jako Guerin, i Armstrong vyšel vstříc trenérům. Kouč Jon Cooper tak dostal své osvědčené bojovníky z Tampy, zatímco hvězdný, leč typologicky nezapadající Mark Scheifele zůstal doma.
Oba manažeři ukázali obrovské sebevědomí. Rozhodli se pro nepopulární kroky, které obhájí pouze jediná věc, a tím je zlatá medaile na krku. Pokud neuspějí, právě tato „chrabrá“ rozhodnutí jim budou nemilosrdně omlácena o hlavu.
