Když pláčou legendy: Tyhle týmy na MS nepostoupily, třebaže měly hvězdy

Politika, krev a fraška v Santiagu

Byl to jeden z nejsilnějších týmů své doby. Sovětský svaz měl v kádru Olega Blochina a kostru týmu tvořilo bezkonkurenční Dynamo Kyjev. Jenže cesta na MS 1974 do Německa se změnila v politické drama. Sověti sice vyhráli skupinu, avšak osud jim do cesty v baráži přihrál Chile.

První zápas v Moskvě skončil bez branek, ale odveta? Ta se nikdy neodehrála. V Chile se moci chopil generál Pinochet a z Národního stadionu udělal vězení a mučírnu. Sověti odmítli na takovém místě hrát a žádali neutrální půdu.

FIFA však situaci trestuhodně podcenila. Komise se jen prošla po trávníku, ignorovala vězně v útrobách a stadion schválila. Sovětský tým do Santiaga nepřiletěl, pročež došlo k nejpodivnějšímu gólu historie. Chilané nastoupili proti nikomu, po pár vteřinách dopravili míč do prázdné sítě a rozhodčí zápas ukončil.

Slzy v šatně a cigareta v koutku

Dnes si to neumíme představit. Argentina a Brazílie jsou na šampionátu brány jako jistota. Jenže v roce 1970 se stalo nemyslitelné... Argentina zůstala doma. Tamní fotbal byl tehdy v rozkladu, diktátor Onganía do všeho mluvil a šéfové svazu se střídali jako na běžícím páse.

Chaos se přenesl i na hřiště. V kvalifikaci s Peru a Bolívií skončili favorité poslední. Definitivní konec přišel po domácí remíze s Peru.

Záložník Alberto Rendo později pro deník Sun popsal tu pohřební atmosféru: „Nikdy jsem v šatně neviděl tak hořké zklamání. Hráči plakali a trenér Pedernera jen stál v rohu, mlčel a kouřil.“ Tahle facka ale Argentinu probrala a o osm let později už slavili titul.

Mistři Evropy, co narazili na ostrovech

Tenhle příběh bolí nás samotné. Psal se rok 1976 a Československo bylo na vrcholu. Panenka, Viktor, Ondruš... parta, která v Bělehradu vyškolila Cruyffa i Beckenbauera a přivezla zlato z Eura. Logicky se čekalo, že na MS 1978 v Argentině budou patřit k favoritům.

Jenže přišel tvrdý náraz. Kvalifikační los nám přisoudil ostrovní peklo v podobě Skotska a Walesu. Doma jsme sice vládli, ale venku to byla křeč.

V Glasgow prohra 1:3, ve Walesu dokonce 0:3. Zlatá generace se tak stala jediným týmem historie, který získal dvě medaile z Eura po sobě, ale mezitím se nedokázal dostat na svět.

Vyřiď kámošovi, že jsem skončil

Anglie, kolébka fotbalu, si myslela, že má postup v kapse. V roce 1990 byli v semifinále, ale kvalifikace na USA 1994 se změnila v noční můru. Trenér Graham Taylor nedokázal tým nastartovat a Albion se trápil s Nory i Nizozemci.

Vše vyvrcholilo prohrou v Rotterdamu. Taylor tehdy neunesl tlak a pustil se do rozhodčích. Jeho hláška směrem k pomeznímu sudímu zlidověla: „Vyřiď svému kámošovi, že mě právě připravil o práci.“

A měl pravdu. Anglie skončila ve skupině třetí a šampionát sledovala jen v televizi.

Gigiho pláč, který dojal svět

Je to ještě čerstvá rána. Itálie, čtyřnásobný mistr světa, chyběla na turnaji v Rusku 2018. V baráži si vylámala zuby na defenzivě Švédska a na San Siru zavládlo hrobové ticho.

Nejvíc to odnesl legendární brankář Gianluigi Buffon. Měl to být jeho poslední velký turnaj, místo toho přišel konec v slzách.

„Mrzí mě to ne kvůli mně, ale kvůli celému italskému fotbalu. Selhali jsme v něčem, co má i společenský dopad,“ soukal ze sebe před kamerami. Pro Squadru Azzurru to byl budíček, který potřebovali, aby se o pár let později vrátili na evropský trůn.

Sušenky mají přednost. Lamine Yamal prozradil bizarní důvod, proč je stále single