Zbožné přání i chladná realita. Djoković 25. grandslam nikdy nemusí vyhrát, míní Bahrami

Zranění, které změnilo příběh

Všechno vypadalo nadějně. Na trávě Wimbledonu se Djoković opět dostal do semifinále, přestože mu v cestě stáli hladoví mladíci. Pád po výhře nad Flaviem Cobollim ovšem změnil všechno. Proti Sinnerovi pak nastoupil viditelně indisponovaný a s porážkou 3:6, 3:6, 4:6 se možná definitivně zavřela poslední travnatá šance.

„Upřímně jsem si myslel, že to zvládne. Ale pak přišlo zranění. Víme, jak to dopadlo,“ řekl Bahrami v podcastu Courtside Conversations.

Poslední pevnost jménem Melbourne

Bahrami nevidí už mnoho oken, kde by mohl šestatřicetinásobný grandslamový finalista skórovat. Roland Garros? Tam vládnou specialisté na antuku. US Open? Nevyzpytatelné a tvrdé. Zato Australian Open… to je prý jiný příběh.

„Pokud má ještě někde šanci, pak je to Melbourne,“ říká Bahrami. „Ale bude to hodně těžké.“

• Proč právě Austrálie?
1. Djoković má rekordních 10 titulů na AO.
2. Tvrdý povrch mu historicky sedí nejvíce.
3. Sezóna začíná – tělo má čas se zregenerovat.

„Když je fit, je pořád velmi nebezpečný,“ věří Bahrami. „A doufám, že zůstane zdravý. Pak nás může ještě jednou ohromit.“

Mistr, který chtěl být milovaný

Kariéra Novaka Djokoviće nikdy nebyla jen o výhrách. Také o boji s publikem, s přijetím, s tím, jak je vnímán.

„Je neoblíbený a trpí tím. Ale musíme mu dát respekt. Je největším hráčem historie,“ připomíná Bahrami.

Djoković se prý někdy až příliš snažil být oblíbený, a tím budil opačné reakce. „Není to falešné. Opravdu miluje fanoušky a chce, aby i oni milovali jeho,“ dodal.

Hraje se o víc než jen o číslo

Djoković už nemusí nikomu nic dokazovat. Přesto je tu ten jeden, poslední, téměř symbolický cíl. Grandslam číslo 25. Zůstane rekordním vládcem, nebo mu v tom těsně před cílem zabrání tělo?

„Fanoušci jsou zlí! Plakala jsem dva týdny.“ Jak pozitivní test zboural svět Igy Świątek